Velký finále PSO je o odvaze snít – a za tím snem dál jít, říká režisér časosběrného dokumentu Kalivoda

23. leden 2025

Police Symphony Orchestra (PSO) je amatérská hudební parta stovky muzikantů, zpěváků a dobrovolníků z malého města Police nad Metují. Jejich příběh od roku 2019 dokumentoval režisér Dominik Kalivoda a vznikl celovečerní Velký finále PSO. „Původně jsem chtěl natočit film, který zaznamená jejich nadšení a energii. Až postupem času mi došlo, že jde o nosnější a silnější téma,“ říká.

„Je to silnější téma než jen popis života partičky lidí. Není to jen o muzikantech, kteří hrají, občas se opijí a stále se smějí, ale je tam přesah, který uvidí i diváci,“ uvažuje v pořadu Hovory.

Čtěte také

„Když jsem tento záměr obhajoval na Státním fondu kinematografie, mluvil jsem o snech. Tedy, že chci natočit dokument o tom, že se lidé nemají bát snít a za svými sny dál jít. Ale dnes vím, že je to o odvaze – člověk se musí odvážit snít a pak se musí odvážit za těmi sny jít.“

Dominik Kalivoda si při natáčení dokumentu také uvědomil, že příběh PSO je něco, co zažil i on sám.

„Petra Soukupová založila orchestr, když jí bylo 15 let, já jsem ve stejném věku založil školní televizi. Ona orchestr zvětšovala, já jsem šel dělat regionální televizi. Každý jsme si také několikrát museli ,nabít ústa‘, protože když nemáte peníze, musíte si to nakonec udělat sami,“ srovnává.

Musí to rezonovat

„Ještě na gymnáziu jsem si taky dělal srandu z umělců, kteří tvrdili, že s nimi musí vybrané téma rezonovat, musí v něm cítit potenciál. Tehdy jsem jim nevěřil, navíc jsem říkal, že když natočím komedii, chci lidi hlavně pobavit, když je chci rozbrečet, udělám drama. Až jsem dospěl do současného stadia, kdy vím, že aby dílo bylo autentické, člověk ho musí cítit. Jen tak do něj vloží i všechny emoce,“ doplňuje s tím, že právě to se mu stalo u natáčení dokumentu o PSO.

Čtěte také

Podobné pocity má i teď, a to ve chvíli, kdy hledá nové téma. „Vždy si říkám, že musím uvnitř cítit to, co mě bude bavit. I proto, abych měl stále ,drive‘ a odvahu pokračovat.“

„Přiznám se, že za těch pět let, co Velký finále PSO vznikalo, jsem měl několik momentů a situací, kdy jsem nejen brečel, byl ve stresu nebo jsem nespal a říkal si, jestli já mám tohle zapotřebí. Dokonce, i jestli to nemám zarazit,“ popisuje s tím, že do kolen ho tehdy dostaly hlavně finance, které projekt polykal. 

Původně totiž mělo jít o rok natáčení, pak ale přišla pandemie covidu a pak inflace. To už si ale poslechněte v Hovorech Tatiany Čabákové. 

Spustit audio

Související