Velké krize a války vedou k diskreditaci vládnoucích vrstev a politik, které nerovnost způsobily, píše The Economist

Začátkem roku byla nezaměstnanost v zemi na nízké úrovni a snižovala se, platové podmínky nejméně placených profesí se zlepšovaly. Pandemie způsobila nové rozevírání sociálních nůžek. The Economist přesto nevidí situaci tak černě – historie totiž ukazuje, že po pandemii by podmínky ve společnosti mohly být víc rovnostářské než dřív.

Čtěte také

V USA se ze strachu před koronavirem nakupují zbraně. Zásobí se i asijští Američané, bojí se pomsty

Významné globální pohromy nejednou přispěly k rovnoměrnějšímu rozdělení příjmů a bohatství. Jak píše Thomas Piketty ve své knize Kapitál ve 21. století, nerovnost z konce 19. a začátku 20. století prolomily přelomové události mezi lety 1914 a 1945. Jiný autor uvádí, že už od antiky to byly války, revoluce, kolapsy státu nebo pandemie, které míru sociální nerovnosti pomohly napravit.

Současná situace samozřejmě má svá specifika a je v mnohém nová, přesto The Economist vidí paralely s historií. Například zadlužení některých států během pandemie podle všeho naroste způsobem, který známe jen ze světových válek. Pokud se vlády těchto zemí pokusí srovnat rozpočet vyšším zdaněním nebo třeba restrukturalizací dluhu, mohou to být právě bohatí, kdo bude nejvíc tratit.

Kromě toho může krize mít i nepřímý vliv na nerovnost. Velká hospodářská krize a války totiž vedly také k diskreditaci vládnoucích vrstev a jejich politik, které nerovnost způsobily. Uvolnilo se tak místo pro sociálně demokratická uskupení a rozvoj sociálního státu, uzavírá svou úvahu The Economist.

Uprchlíci na hranicích s Chorvatskem? 

Server Balkan Insight se věnuje situaci v uprchlických táborech ve městečku Šid, které leží blízko hranic s Chorvatskem.

Čtěte také

Letní dovolená v zahraničí? Do Rakouska s testem na koronavirus, do Chorvatska s rezervací

O víkendu tam přijela armáda a podle srbského ministra zahraničí Alexandra Vulina mají vojáci pomoct tomu, aby se obyvatelé Šidu cítili bezpečně. Neziskové organizace, které v místě působí, ale nemají žádné informace o tom, že by se v poslední době vyskytly nějaké problémy související s přítomností migrantů v táborech.

Balkan Insight připomíná, že během stavu nouze kvůli koronaviru byly všechny uprchlické tábory v Srbsku pod armádním dohledem, aby nikdo nemohl ven ani dovnitř. Stav nouze ale skončil a Srbové rovnou naskočili do předvolební kampaně. Právě migrace je jedním z témat blížících se parlamentních voleb. Některé opoziční strany požadují, aby vláda zakázala migrantům vstup do země. Obávají se, že ti, kteří už v Srbsku jsou, by tam mohli zůstat natrvalo.

Neziskové organizace sledují situaci a obávají se toho, že se kempy v Šidu a okolí budou rozšiřovat s tím, jak se tábory budou znovu otevírat. Nicméně rolí armády by podle nich nemělo být zastrašování lidí.

Brutální brazilská policie?

The New York Times přinášejí rozsáhlou analýzu, jak policisté v brazilském Rio de Janeiru využívají své „povolení zabíjet“. Loni rukou strážců zákona zemřely bezmála dva tisíce lidí. Policejní brutalita v Brazílii není žádnou novinkou a politické špičky nejednou slibovaly, že proti kriminalitě tvrdě zakročí.

Brazilští policisté smějí oficiálně použít smrtící sílu pouze v případě bezprostředního ohrožení, připomíná New York Times. Jenže analýza 48 případů, kdy policista usmrtil člověka, ukazuje na to, že strážci zákona střílejí podezřelé v podstatě rutinně – chráněni svými nadřízenými a s vědomím, že i kdyby byli vyšetřovaní z nezákonného zabití, vrátí se brzy zpět do ulic.

Čtěte také

Loni Assange, letos Greenwald. V Brazílii se otevřela nová fronta ve válce za svobodu tisku

Nejméně v polovině analyzovaných případů měli podezřelí alespoň jednu kulku v zádech. Potvrzují to pitevní zprávy. To podle New York Times nastoluje otázku, jakou bezprostřední hrozbu mohl představovat člověk, byť zločinec, který stál zády k policistovi. Záznamy navíc ukazují, že ve 20 případech policie střílela nejméně třikrát. Když se podíváme na druhou stranu barikády, tak policisté hlásili zranění jen ve dvou případech.

Řada policistů, kteří v hlášeních figurovali, už byla v minulosti obviněna z různých zločinů, včetně vraždy. Nejtvrdší policejní zásahy se obvykle odehrávají v chudých částech Rio de Janeira, které ovládají drogové gangy. To je zřejmě důvod, proč mezi Brazilci, obecně poměrně zvyklými na násilí, nevzbuzují silnější pobouření, uvažují redaktoři New York Times.

Je ale také nutné říct, že policejní složky brazilského hlavního města trpí hlubokým podstavem. Namísto potřebných 60 tisíc mají k dispozici pouze 15 tisíc lidí. Nedostatek sil se projevuje především v chudých lokalitách, kde jsou násilnosti na denním pořádku. Policista, který se dostane do přestřelky, tak nemá ani možnost mít pár dní volna, aby psychicky náročný zážitek nějakým způsobem zpracoval, doplňuje obrázek složité situace v Riu de Janeiru americký New York Times.

Celý přehled zahraničního tisku si poslechněte v audiu. Četli Martina Mašková a Ladislav Dvořák.