Velká Británie je rozdělená, Johnson ji nedokáže sjednotit, píší Timesy

20. červenec 2019

Ve Velké Británii se noví premiéři zpravidla těší určitému období hájení. Voliči si ve chvíli, kdy sledují odcházející politické vedení oddechnou a chvíli oddechu nechávají i novému šéfovi kabinetu.

Nový nájemce Downing Street 10, který se brzy ujme funkce, ale na toto pravidlo spoléhat nemůže, uvádí komentátor britského konzervativního deníku The Times Alex Massie.

Podle něj je už dlouho zbytečné, čekat na výsledek volby britských konzervativců, protože ani sám stávající ministr zahraniční Jeremy Hunt si nemyslí, že by se snad mohl postavit do čela londýnského kabinetu.

Brexit rozdělil Brity na znepřátelné kmeny. Propast mezi nimi se zvětšuje

Brexit

Odchod Velké Británie z Evropské unie má pro ostrovní království dalekosáhlé společenské dopady. Uvádí to britský magazín Economist s tím, že velké změny prodělává zejména vědomí identity obyvatel.

Ve chvíli, kdy se tedy Boris Johnson chopí moci v zemi, musí bývalý starosta Londýna počítat s následujícím vývojem: Nepodaří se mu to, co zažil předchozí labouristický premiér Gordon Brown nebo konzervativní premiérka Theresa Mayová. Dokonce i ta, byť na to už mnozí možná zapomněli, měla při svém nástupu podporu skoro čtyřiceti procent voličů. S jejím výkonem bylo tehdy dokonce spokojeno i 45 procent voličů britské Labour party.

Johnson si ale užije klidu opravdu jen chviličku. Je prý možné, že spřátelená média vydají úchvatné články velebící úžasného nového premiéra, s cílem přivítat v úřadu politika sršícího energií a silou. Možná i část britských voličů se na moment nechá okouzlit Johnsonovým excentrickým chováním, předpovídá komentátor deníku Times.  

Nízká očekávání

To vše prý novému šéfovi britské vlády může pomoci podobně, jako chvíle, kdy se úřadu ujímá. Očekávání veřejnosti, pokud jde o nového premiéra, jsou totiž tak nízká, že jim může vyhovět i Boris Johnson.

Jan Jůn: Velkou Británii po brexitu ovládne její bývalá kolonie. A zpečetí to premiér Johnson

Boris Johnson

Je možné tvrdit, že britský ministr zahraničí Jeremy Hunt v úterní jediné naživo vysílané televizní debatě na body přesvědčivě porazil svého odpůrce Borise Johnsona a vede u naprosté většiny britské veřejnosti. V Londýně jej dokonce v premiérském „dostihu“ považuje za nejvhodnějšího kandidáta až o 30 procent více voličů než Johnsona.

Jeho podporovatelé tedy mohou říci „vidíte, není tak špatný, jak se původně předpokládalo,“ pokračuje autor. Po srpnu ale přijde září a místo otevírání šampaňského přijde čas na studenou sprchu. Vtipy premiéra Johnsona budou možná chvíli šimrat bránici britských voličů, ale konec legrace bude poznamenán ubohými výsledky nového vedení, neskrývá komentátor deníku Times svůj pesimismus.

Podle něj je po chmurném a neradostném období vlády premiérky Mayové sice čas na určitou úlevu, ale ve finále komediantství přicházející ze sídla londýnského kabinetu jen zvýrazní neradostnou realitu. Jak bude skutečnost vypadat, prý ukázal rozhovor komentátorova redakčního kolegy s Borisem Johnsonem.

V něm se údajně ukázaly veškeré Johnsonovy nedostatky. Tam, kde se měl projevit tah na branku a smysl pro možné, Johnson spoléhá na efemérní předpoklady. Místo vize dává na odiv prostý optimismus, že to nějak dopadne. Místo přístupu „zvládneme to“ je Johnsonův program založený na přáních. Chtít něco ale neznamená, že se to uskuteční, kritizuje komentátor Times.

Brexit musí být kompromis

Nová britská vláda bude navíc mít jen sto dnů do termínu, kdy má Velká Británie opustit Evropskou unii. V tomto ohledu i Boris Johnson přiznává, že je ostrovní monarchie ve slabší pozici. Nic na tom nemění Johnsonovo hřmotné vystupování. Hrozí sice brexitem bez dohody, ale sám přiznává, že to je špatná možnost.

Jan Jůn: Většina konzervativců je pro Johnsona, ale rozhodnuto ještě není

Kandidát na šéfa britských konzervativců Boris Johnson

Zdálo by se, že výsledky průzkumů voličských preferencí britských konzervativců jsou jednoznačné a ministr zahraničí Jeremy Hunt by měl hodit flintu do žita. Průzkumy totiž stále naznačují, že se mu nedaří snížit náskok předchůdce a bývalého londýnského primátora Borise Johnsona ve vnitrostranickém boji o křeslo vůdce strany a premiéra.

Z logiky věci tedy vyplývá, že pravdu mají všichni členové politické třídy, kteří budoucnost vůbec nevidí v růžových barvách.

Boris Johnson ale navzdory skutečnosti trvá na tom, že země musí být připravená na možnost odchodu bez dohody, protože jen tak „evropské přátele přesvědčí, aby přišli s dohodou, kterou Velká Británie potřebuje.“

Podle komentátora je charakteristické, že se Johnson ve svém veřejném vystupování nezamýšlí nad tím, co druhá strana „vyžaduje a potřebuje“, ale sobecky mluví jen o tom, co potřebuje jeho země. Tak se prý opakuje chyba minulosti.

Podmínky brexitu totiž musí být kompromisem. Není možné odejít jen na základě podmínek výhodných pro Spojené království nebo dokonce jen část její politické scény, upozorňuje sloupkař konzervativního deníku.

Z hlediska vnitřní britské politiky už ale čas na kompromis pominul. Cokoliv, co uspokojí stoupence setrvání země v unii, popudí příznivce brexitu. A naopak. Vše je prý podobné zkušenosti Skotska s referendem o nezávislosti. I tam se otázka setrvání nebo zrušení svazku se zbytkem Spojeného království vyhrotila natolik, že se kolem jednotlivých názorů vytvořily samostatné tábory.

V důsledku tohoto vývoje názor na budoucnost Skotska překonal tradiční rozdělení politických stran. Hra s nulovým součtem, v níž prohraje strana protivníka, se stala důležitější, než vlastní vítězství, vysvětluje autor.

Johnson blafuje

Podobně se to má také s brexitem, pokračuje komentář britského deníku Times. Pro stoupence odchodu i setrvání není přijatelné vítězství druhé strany. Jediný přijatelný kompromis je tedy porážka a prohra všech. V tomto případě by jednota byla dítětem zrozeným ze zoufalství.

Brexit je především zhmotněním rozdělení země. Upozorňuje, že v prohlášeních Borise Johnsona, že chce být politik sjednocující celou zemi, se skrývá logická chyba. Žádný jeden národ už není, píše komentátor.

Politici opakují mantru o vůli lidu. Chybí novodobý Churchill, který by se jí postavil, říká Brit žijící v Česku

Brexit

Jak tanečky a pochybnosti kolem chystaného brexitu prožívají běžní Britové? Cítí se kvůli tomu více Brity, nebo spíše Evropany?

Politické rozdělení země je jedna věc, ale mnohem zásadnější je kulturní rozdělení.

V celé šíři ji prý vystihuje podle komentátora příšerná politická praxe Nigela Farage, který praktikuje boj proti establishmentu a elitám.

Je to dělící přístup ve stylu „my“ a „oni“, který je vlastní i Borisu Johnsonovi, byť v lehčí verzi.

Samotný Johnson sice není Donald Trump, ale často tak zní. Navíc sociologické průzkumy ukazují, že společnost ve Velké Británii se stává stále více liberální, ale politická sféra je konzervativnější, než kdy jindy.

Brexit je zřetelný projev stávajícího neblahého vývoje, nikoliv jeho příčina, konstatuje komentátor deníku Times. Zklidnění poměrů v zemi by byla těžká zkouška i pro nejschopnější politiky. Žádní teď ale ve Velké Británii nejsou. I političtí titáni minulosti by měli problémy uspět v takové situaci.

Bezbřehý optimismus Borise Johsona k sjednocení země nestačí. Blafuje a ví, že my to víme, píše komentátor. Nový britský premiér brzy utrpí srážku s realitou. Ještě ani pořádně nezačal a už se odpočítává jeho čas.

Spustit audio

Související