Veletoče ČSSD

Jasné dohody jsou totiž na poslední chvíli měněny a často ani sami aktéři hry nevědí, co bude za pár minut. Velkou roli v tom hraje situace uvnitř sociální demokracie. A tu nemá podle všeho plně pod kontrolou její úřadující šéf Stanislav Gross. Jinak by nemohlo dojít k tomu, že pod tlakem svých stranických kolegů popřel Gross původní dohody s koaličními partnery a rozpoutal několikahodinové jednání, které chvílemi směřovalo ke krachu sestavování nové vlády.

Některým sociálním demokratům se totiž nelíbilo, že ČSSD měla získat pouze křeslo ministra zahraničí a nikoli pro místní rozvoj. Lidovcům měla být tato ztráta kompenzována resorty spravedlnosti a průmyslu a obchodu. Unionisté se měli spokojit se dvěma křesly - konkrétně pro místní rozvoj a obranou. Alespoň takovýto průběh dramatických jednání popisují dnešní Hospodářské noviny. Jak už zaznělo, sociální demokraté s takovýmto výsledkem nebyli spokojeni a výsledek hlasování byl takový, že Gross se musí vrátit ke stolu a získat ministerstvo pro místní rozvoj.

Vzhledem k tomu, že ČSSD kvůli tomuto resortu riskovala krach dosavadních jednání, musí jít o zlatý důl. Tento vývoj pouze dokazuje, že vyjednávání o novém kabinetu se zvrhlo v cynické kupčení s resorty, které mohou jednotlivým stranám přinést maximum zisku a podle všeho nejenom politického. A protože jsme svědky dramatických zvratů, nelze úplně vyloučit, že stranické orgány nepřinesou do dalšího průběhu tvoření vlády nové nečekané zvraty. Podle informací, které na veřejnost prosakují, by se mohl do hry vložit i president republiky. Ten prý není spokojen s tím, jak by měl vypadat Grossův kabinet.

Mohl by tudíž komplikovat jmenování jednotlivých ministrů. Do hry by patrně vstoupili ústavní experti a snažili by se vyložit, zda ústava umožňuje odmítnout jmenování ministrů na návrh nového premiéra či nikoli. To je samozřejmě krok, ke kterému může dojít až v momentě, kdy přinese Stanislav Gross konkrétní jména na Hrad. A zdá se, že by všechno nemuselo jít úplně hladce. Tím, že Gross získal pro ČSSD ministerstvo pro místní rozvoj, rozladil sociálně demokratické poslance Kavana a Laštůvku.

Ti jsou nespokojeni se stylem zahraniční politiky pod vedením Cyrila Svobody. A protože ten se nakonec v křesle udržel, zvažují poslanci, zda nový kabinet podpoří. Pokud by dospěli k názoru, že ne, zřítila by se Grossova konstrukce. To si nový šéf vlády nemůže dovolit, proto lze očekávat tvrdé vyjednávání uvnitř sociální demokracie. Gross bude muset jednotlivá křesla obsadit tak, aby uspokojil nejrůznější názorové a zájmové proudy uvnitř ČSSD. Tím bude mít zaručeno, že kritika postupně utichne a že by nakonec pro vládu mohli zvednout ruku všichni sociální demokraté. Zatím to není zdaleka jisté a bude hodně záležet na Grossově přesvědčovací taktice. Veřejnost pak těžko uvěří tomu, že došlo k zásadní změně. Vše nasvědčuje tomu, že minimálně polovina ministrů by měla přejít ze Špidlova do Grossova kabinetu. Rovněž sliby o větším zastoupení žen zůstanou de facto na papíře.

Vláda by navíc měla nabobtnat a vrátit se k modelu, který se už neosvědčil za Miloše Zemana. Řeč je o opětovném vzniku ministra bez portfeje a hlavně o místopředsedovi vlády, který by zodpovídal za ekonomické resorty. Tím byl Pavel Mertlík a jeho spory s Miroslavem Grégrem plnily svého času titulní stránky novin. Pokud se potvrdí informace, že takovýmto vicepremiérem bude nestraník Martin Jahn, pak by bylo velkým překvapením, kdyby něco ze svého postu prosadil a kdyby jeho post nebyl po nějakém čase zrušen. Jakoby některé posty ve vládě byly vytvořeny hlavně kvůli tomu, aby vyvolaly dojem, že změny v kabinetu nejsou pouze kosmetické a že skutečně došlo k výraznému omlazení sestavy. Realita však bude patrně taková, že nastupující vláda půjde ve šlépějích své předchůdkyně.

Místo s reformou veřejných financí se bude spíš potýkat s křehkou většinou a s rozpory uvnitř sociální demokracie. Ukazuje se, že nebyly vyvolány hlavně neschopností Špidly komunikovat se stranickými kolegy, ale především jejich značnou nesourodostí. ČSSD totiž čím dál tím víc připomíná stranu, jejímž tmelem je vidina moci. A pro ni jsou někteří sociální demokraté patrně ochotni udělat všechno. Dokonce i některé kroky, které mohou paradoxně stranu o moc připravit.

Klasickým příkladem může být svržení Špidlovy vlády a zrušení dohod o složení kabinetu, které už bylo Grossem vyjednáno. Čím překvapí v nejbližší budoucnosti?