Velcí ptáci víc trpí hlukem

Ptáci se spoléhají na sluch při hledání partnerů k rozmnožování a tehdy, když se chtějí vyhnout různým nebezpečím. Je logické, že kakofonie městských zvuků jim to podstatně ztěžuje. Od 80. let minulého století se objevují studie, které dokazují, že kolem silnic a dalších rušných a hlučných míst ubývá ptáků. Aby lépe porozuměli příčinám tohoto jevu, sledovali američtí biologové mezi lety 2005−2007 ptáky z kaňonu Rattlesnake na severu Nového Mexika, kde se nacházejí zdroje zemního plynu.

Na některých místech těžbu doprovází hluk kompresorů, které běží 24 hodin denně. Hlučnost dosahuje asi 80 decibelů. Jinde kompresory zcela chybí a panuje relativní ticho. Vědci tak mohli porovnat, kteří ptáci jsou vůči hluku nejcitlivější. Celkem sledovali třicet různých druhů. Výsledky jejich studie odhalily, že nejvíce jsou postiženi velcí ptáci, jako jsou sojky modré, hrdličky karolínské, dlaskovci a tangary. Na první pohled je to překvapivé, protože právě ti zpívají nejhlasitěji. Jejich zpěv však má nízké frekvence, které se snadno „utopí“ v rovněž nízkofrekvenčním hluku způsobeném lidskou činností. Některé druhy proto v blízkosti kompresorů nehnízdí a jiné se k nim vůbec nepřibližují. Menší ptáci jako strnádky vrabcovité a hýlové mexičtí, jejichž písně mají vyšší frekvenci, jsou k hluku tolerantnější – pravděpodobně proto, že vyšší tóny lépe pronikají kakafonií okolního hluku.

Zdroj: PLoS ONE