Večírek končí, ráno je daleko

Takový pocit musel mít minimálně každý, kdo pozoroval jednání o protikrizovém plánu premiéra Jana Fischera. Odbory i zaměstnavatelé návrhy odmítly, protože fischer ignoroval jejich nejdůležitější požadavky, jak chránit pracovní místa a zajistit firmám úvěry. "Lidé se úplně na všem nikdy neshodnou," glosoval krach jednání premiér a jeho partneři komentovali výsledek stejně uvolněně. Budeme dál jednat, i když k ničemu podstatnému už nedojdeme.

Obdobně to probíhá i na jednotlivých resortech. Ministr obrany dokončuje plánované nákupy zbraní, zdravotnická ministryně se snaží přimět občany, aby se nechali očkovat zbytečně nakoupenými vakcínami proti tzv. prasečí chřipce. Ministr práce a sociálních věcí řeší právní oříšek, jak nevracet pojistné zaměstnavatelům, kteří požadují zpátky miliardy a svůj požadavek opírají o odhalenou díru v zákoně. Ministryně školství připravuje reformu vysokých škol, i když ji zástupci politických stran upozorňují, že je to nezajímá, protože po volbách si vytvoří vlastní reformu.

Napilno má v této chvíli jen ministr financí, který musí Evropské komisi popsat, jak v příštích letech sníží schodek rozpočtu o desítky miliard. Ovšem to jsou jen jakési bruselské problémy. Po ministru Janotovi se nechce nic víc, než aby připravil obecný návrh rozpočtu na příští rok, konkrétní rozvrh jak utratit miliardy už stanoví vítěz voleb.

Ministři i premiér jsou zřejmě s daným stavem věcí smířeni. Komentátor je skoro pokušení premiérovi radit, jestli má zapotřebí hrát nepříliš důstojnou úlohu toho, kdo udržuje státní administrativu v chodu do té doby, než bude možné něco dělat. Analytik David Marek z banky Patria současný stav charakterizoval obratem, že vláda je sama sobě NERVem, tedy poradním orgánem. Ovšem své vlastní rady neuskuteční ani sama, ani nikdo jiný.

Premiér ale rady komentátorů nepotřebuje, to je jasné. On sám ví nejlépe, jestli jen chce dohrát svěřenou úlohu a nekomplikovat už dost chaotickou českou politiku nějakou demisí. Nakonec by stejně musel těch pár měsíců dovládnout, byť jako premiér v demisi. Anebo jeho vláda přece jen něco dělá, třeba to není zvenku úplně vidět. Může jít o mírné zjednodušení administrativy, především pro čerpání evropských dotací. To je nakonec jediný finanční zdroj, který může v krizi pomoci a který do určité míry a v dílčích případech pomáhá i dnes.

V tomto směru se dosud uvažuje, že by mohlo dojít k nějakým rázným krokům, které by v boji s krizí pomohly výrazněji. Třeba by bylo možné vzít desítky slíbených miliard a využít je na podporu zaměstnanosti a bankovních úvěrů, jak by si přály podniky a odbory. Třeba by mohla Fischerova vláda napsat plán, který by nechala schválit Evropskou komisí a pak podle něho ekonomice pomohla. Ovšem takové řešení se po shození Fischerova protikrizového plánu spíše vzdálilo.

Premiér nakonec udělá, co považuje za vhodné. Ovšem situace je zneklidňující z úplně jiného důvodu. Vláda nemůže nic dělat mimo jiné i proto, že k tomu před volbami nemá vhodné podmínky. Politické strany si nakonec nepřejí, aby premiér začínal s něčím, co by je později zavazovalo. Jenže tím se situace stále víc podobá končícímu večírku. Ministři dopíjejí poslední sklenky a pomalu začínají hledat kabáty, protože zítra je také den a oni se musí dostat domů. Do vily, kde party probíhala, se zřejmě chystá uklízecí četa, která obnoví normální domácí provoz. Touto četou bude vítěz voleb. Strany také už začaly popisovat plány, jak v domě udělají pořádek, aby se všichni obyvatelé cítili spokojeně a šťastně.

Jenže zatím není příchod uklízecích čet v dohledu- Dům se vyprazdňuje a nikdo nepřichází, k dispozici je pouze seznam různých plánů, jak se bude uklízet, nikdo si však ani není jist, jestli uklízecí čety, tedy politické strany, nepřeceňují své síly, a jestli tedy vůbec budou schopny s domem po večírku něco udělat.

Je také dobře známo, že složitý politický systém někdy zabrání brzy po volbách novou vládu instalovat. V tom je další riziko, že se protáhne současná neurčitá doba, kdy je vila po večírku prakticky opuštěná a kdy se v ní tedy může odehrát cokoli.

Opravdu asi nezbývá než spoléhat na to, že Fischer vydrží se svou sklenkou na party co nejdéle do rána a bude aspoň kontrolovat, aby se nestala nějaká katastrofa.

V dobách ekonomické krize to ovšem není žádná velká útěcha.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .