Vánoční příděl politických vězňů: půl vajíčka a půl rohlíku
Náš dokumentární cyklus většinou zachycuje pohnuté osudy, zaznamenává často zapomínané historie těch, kdo se ocitli v obtížných, kritických nebo tragických situacích, do jejichž životů zasáhla válka nebo totalitní persekuce. Ani u vánočního pořadu jsme neudělali výjimku. Uslyšíte sestřih vzpomínek, které se k oslavám narození Ježíše Krista tak či onak vztahují.
Na začátku padesátých let se sice komunisté pokoušeli Vánoce „odkřesťanštit“ a importovat ze Sovětského svazu „Dědu Mráze“, ale neuspěli. Svátky v té době ve víceméně tradičním duchu slavili skoro všichni: Funkcionáři KSČ, estébáci, ale i zmučení vězni na samotkách, byť tím riskovali nové tresty. Slavili je – doma, s rodinami – také dozorci z lágrů a kriminálů. Současně se však snažili Vánoce co nejvíc zkazit politickým vězňům.
„Dostali jsme půl vajíčka a půl rohlíku, to byla naše slavnostní večeře. Byl mezi námi kněz, který sloužil mši svatou s jednou rozinkou a malým kouskem chleba,“ vypráví například o jedněch Vánocích na Mírově Jan Jirků, skaut, odsouzený počátkem padesátých let k dvaceti rokům kriminálu za údajnou velezradu: „Když jsem byl na komandu, schoval jsem si tajně několik kostek cukru. Rozlámal jsem je a každému z nás jsem malý kousek dal. Franta Hermanů dlouho sbíral špačky, rozemlel je a každému dal špetku tabáku. Na tyhle Vánoce nikdy nezapomenu… Byli jsme jeden s druhým, byli jsme si blízko… a co je důležité, byli jsme sami sebou.“
Miroslav Kácha, voják z povolání, byl pro odpor vůči komunismu zatčen v květnu 1949 a Vánoce pak prožil jako vyšetřovanec v proslulém hradčanském Domečku. Na starosti ho měl sadistický velitel František Pergl: „Jednou mě přitáhli do kanceláře toho darebáka. Pergl seděl za stolem, na kterém byl položený balík a říká: Přišel vám vánoční balík, ale poněvadž se nechováte tak, jak byste se chovat měl, nic nedostanete. To, co podléhá zkáze, rozdám ostatním, zbytek dostanete, až odsud půjdete. Po čase asi v dobré náladě, za mnou přišel do korekce. Hodil mi ten balík, a zařval: My nejsme zloději! Byl v něm ještě nějaký salám, čokoláda a cigarety pelmelky. Já se na to jako zvíře vrhnul, ještě s plnou pusou salámu jsem si zapaloval jednu cigaretu za druhou. První mi náramně chutnala. Ta druhá mi už zamotala svět, musel jsem si sednout a v tu ránu tam na mě vlítli. Musel jsem pak celou noc a celý den zase chodit.“ Miroslav Kácha dostal po několikaměsíčním vyšetřování doživotí, seděl pak 11 let.
„Vánoční“, i když trochu jinak, je i příběh z roku 1985, příběh Pavla Křivky a Pavla Škody, Jako studenti vysoké školy zparodovali Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby. V satirické, aktuálně politické verzi, například zpívali: „Hej Gusto, je husto, přišel telegram, z Moskvy dneska k nám, že sám Leonid, u zdi bude hnít.“ Oba za to skončili před soudem a ve vězení, Křivka dostal za „pobuřování“ tři roky, Škoda dvacet měsíců.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
