Válka už se na Ukrajině podepisuje na lidech i na demokracii

Největší audioportál na českém internetu

Ukrajinci se v metru skrývají před nekončícím ostřelováním | Foto: Martin Dorazín, Český rozhlas Radiožurnál

Výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií

Ještě nedávno bylo veřejné mínění na Ukrajině zajedno: země osvobodí svá území, bublina nepřátelské propagandy splaskne a režim Vladimira Putina se zhroutí. Ale po loňském neúspěšném protiútoku ukrajinské armády se Ukrajinci přestali upínat k optimistickým prognózám, píše v reportáži na stránkách časopisu New Yorker novinářka Masha Gessenová.

Podle americké reportérky, která loni na podzim a v zimě pobývala na Ukrajině, jsou její obyvatelé unavení z věčné nejistoty a především z toho, že musí neustále žít „přítomným okamžikem“. Mnozí z nich si ani nedokážou představit, jak válka skončí. 

Čtěte také

 „Bojím se na to třeba jen pomyslet. Myslím, že do konce mého života nebude jediná minuta, kdy se nebudu bát, že válka může znovu začít. Protože Rusko nikam nezmizí,“ svěřuje se reportérce politik Mustafa Najem.

Ten se v lednu 2023 postavil do čela státní Agentury pro obnovu a rozvoj infrastruktury, která opravuje civilní objekty zničené ruským bombardováním. 

„Musíme infrastrukturu opravovat, i když bude možná druhý den zas zničená. Kvůli poškozenému mostu v Charkově trvá cesta z jednoho břehu na druhý o tři hodiny déle. A to je čas, který může rozhodnout o životě a smrti,“ cituje Gessenová Mustafu Najema.

Vojáci se stmelili 

Ale neustálé napětí, které způsobuje válečná situace, má podle ní i pozitivní stránky. Všímá si toho charkovský sociolog Denis Kobzin. Záhy po vypuknutí války narukoval do armády a většinu času strávil mezi lidmi, které by si v mírových dobách ani nedokázal představit v jedné místnosti. 

Čtěte také

„V armádě se vedle sebe se často ocitli Ázerbájdžánec a Armén, Žid a antisemita, zlodějíček a velkopodnikatel – a všichni se dokázali vyhýbat konfliktům. Nejdřív nás spojoval stejný cíl. A pak jsme se naučili brát se navzájem takoví, jací jsme,“ cituje Gessenová charkovského sociologa. 

Nicméně i tak podle ní mezi Ukrajinci panují nejrůznější neshody. Mnozí z těch, kdo zůstali na Ukrajině, například tvrdě kritizují ty, co odjeli do zahraničí. Terčem kritiky se stávají hlavně ženy, které odjely, i když jejich muži slouží v armádě: 

„Jsem strašně naštvaná na ženy, které odjíždějí a nechávají tu muže. Buď jsou jedna rodina, nebo ne. Takovou hrůzu si mají prožít společně,“ vysvětluje reportérce právnička a aktivistka z Buči Katerina Ukrajincevová.

Obavy o demokracii 

Ke strachu z toho, jak dopadne válka, se v poslední době připojily také obavy Ukrajinců z vývoje vnitropolitické situace. Nejistota lidí podle Gessenové vyplývá z problémů s dodržováním demokratických procedur v zemi zachvácené válkou. 

Čtěte také

Kvůli ruské agresi je činnost většiny demokratických institutů na Ukrajině omezená nebo pozastavená. Nebýt války, na podzim roku 2023 by v zemi proběhly parlamentní volby, a v roce 2024 pak volby prezidentské. Až do konce listopadu loňského roku Zelenského administrativa v zásadě nebyla proti jejich provedení, pak ale volby odložila. 

Rozhodnutí prezidenta Zelenského v reportáži obhajuje bývalý ukrajinský ministr obrany a vedoucí organizace Centrum obranných strategií Andrej Zagorodňuk. 

„Volby vždy více či méně rozdělují společnost, kdežto Ukrajina teď  potřebuje jednotu,“ cituje analytika autorka reportáže. 

A legitimní by podle Gessenové nebylo ani samotné hlasování. Čtyři až šest milionů Ukrajinců žije na okupovaných územích, čtyři miliony v zemích Evropské unie a přibližně milion v Rusku. A ti Ukrajinci, kteří dosáhli plnoletosti až po začátku války, často ani nejsou zaregistrovaní jako voliči. 

Čtěte také

Za další symptom omezování demokracie podle autorky mnozí Ukrajinci pokládají skutečnost, že pod hrozbou raketových útoků bylo v Nejvyšší radě Ukrajiny zavedené konsensuální přijímání zákonů. Hlasuje se jen o těch návrzích, které podporuje většina poslanců, pozměňovací návrhy jsou omezovány. 

Hlavním zákonodárným orgánem se přitom stal prezidentský úřad. A právě na jeho návrh poslanci opakovaně prodlužovali Zelenským vyhlášený válečný stav. Ten vládě umožňuje určovat, kdo smí a nesmí vycestovat ze země a také reguluje činnost médií. 

V důsledku válečného stavu se proměnilo i televizní vysílání. Od 24. února 2022 běží na všech šesti hlavních televizních kanálech „Spojené zpravodajství“. Tento nonstop zpravodajský program informuje o válečných událostech. Nahradil dynamické a různorodé zpravodajství z mírových dob.  

Reformy musejí počkat

Válečný stav také přibrzdil některé z reforem, které se před válkou úspěšně rozbíhaly – například decentralizaci moci. Tak v obcích, kde starostové odstoupili nebo skončili před soudem, přebírá moc vojenská administrativa, což posiluje kontrolu centrální moci nad regiony.   

Čtěte také

 „Je samozřejmě otázka, zda se máme zabývat debatami o demokracii, když je ohrožená sama existence národa. Ale pravdou je, že války je stále více, a demokracie stále méně,“ uvažuje na stránkách reportáže politolog Alexandr Solontaj. 

Gessenová v této souvislosti cituje také ukrajinského politického filozofa Michaila Minakova, který se domnívá, že kvůli centralizaci moci, kontrole nad médii a disciplíně válečného stavu může společnost ochotně přijmout vládu jednoho muže výměnou za vítězství a rychlou obnovu ekonomiky.    

Podle ukrajinské novinářky Natalji Gumenjukové se ale Zelenskyj od svých předchůdců s autoritářskými sklony zásadně liší: „Nejde mu o to zbohatnout, usiluje o maximální efektivnost,“ vysvětluje Gumenjuková. „Ale ani to není o moc lepší,“ uzavírá svou reportáž americká novinářka.

Víc si poslechněte ve Světě ve 20 minutách, připravili Jan Machonin a Helena Berková.

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.