Václav IV. panoval v těžké době, ale i tak to byl špatný panovník, hodnotí historik

Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi – druhý zleva Karel IV., druhý zprava jeho syn Václav IV.
Audio svět na jednom místě Audio svět na jednom místě Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi – druhý zleva Karel IV., druhý zprava jeho syn Václav IV.

Od smrti českého a římského krále Václava IV. v pátek uplyne 600 let. Byl to velmi vzdělaný, ale také rozporuplný panovník, který zůstává ve stínu svého otce Karla IV. Oprávněně?

„Václav IV. je obestřen nánosem mýtů a legend. Těžko se přes tuto slupku dostáváme ke skutečné historické osobnosti. Myslím ale, že i kdyby se nám ji podařilo odstranit, stejně nám zbude jen špatný panovník,“ hodnotí Robert Novotný z Centra medievistických studií.

Zatímco pro Karla IV. i Zikmunda byla politika velkou vášní, Václav na ni neměl talent. „Své prohry nesl velmi těžko a začal se vladařským povinnostem spíše vyhýbat,“ vysvětluje Novotný.

Otec ho určitě rozmazlil. Ale hlavní problém byl v tom, že Václav IV. si neprošel politickou školou života. Neměl zkušenost s reálnou politikou, vnímal ji jako hru.
Robert Novotný

Václav ovšem panoval v těžké době papežského schizmatu, podle Novotného se český a římský král ocitl v neřešitelné situaci. Musel totiž lavírovat mezi římským a avignonským papežem, kterého podporovali jeho francouzští spojenci.

Enea Silvio Piccolomini, pozdější papež Pius II., o Václavovi napsal, že byl „svému otci úplně nepodobný, oddaný rozkoším, vyhýbající se práci, daleko dbalejší vína než království svého.“

Podle Novotného je to ale pravda jen částečně. Ani Karel IV. nebyl v mládí žádný asketa a oba sdíleli některé vlastnosti, například byli cholerici.

Nikdy se nenaučil vládnout

Naopak podle Lenky Bobkové z Filozofické fakulty UK nelze jednoznačně říct, jestli byl Václav IV. špatný, nebo dobrý panovník.

Snažil se postupovat stejně jako jeho otec, chyběly mu ale praktické politické zkušenosti a možná i dostatečné diplomatické schopnosti.

Karel IV. se svého syna snažil do politiky zasvětit tím, že ho s sebou bral na různá jednání. „U Václava to ale pravděpodobně vyvolalo dojem, že k vládnutí stačí obléci si krásný plášť, usednout na trůn a kývat hlavou, nebo se rozčilovat. Ale vládnout se prostě nenaučil,“ doplňuje Bobková.

Jak jinak se měl Karel IV. chovat? Těžko mohl Václava poslat do boje, jako to udělal jeho otec v Itálii. Těžko mu mohl naočkovat zkušenosti, které nabyl za celou řadu let. Na trůn nastoupil ve 30 letech, Václav v 17.
Lenka Bobková

Václavovi IV. bývá vytýkáno, že se obklopoval rádci z řad nižší šlechty, Bobková ho ale hájí – každý panovník chce mít kolem sebe lidi, kterým důvěřuje. Král tím chtěl omezit vliv mocných šlechticů, kteří chtěli dále upevnit své postavení v království, mnohdy ale neměl šťastnou ruku.

„Obklopoval se lidmi, kteří mu ne vždy byli dobrými rádci, jako byl například Arnošt z Pardubic v případě Karla IV., a byl vůči nim nedůvěřivý, když se nedařilo. Vytvářel atmosféru nejistoty vyplývající z neustálých změn názoru, což snad pramenilo i z jeho zdravotního stavu. Po pokusu o jeho otravu kolísal, měl neustále žízeň a tu tedy nehasil vodou,“ dodává Bobková.

Spustit audio

Související