Cesta ke korunám Karla IV. Svou nejvýznamnější korunu získal Karel IV. před 660 lety v Římě

24. říjen 2015
Originál železné koruny Lombardie

První korunovační jízdu Karla IV. do Říma budeme sledovat ve dvoudílném dokumentu Historie Plus. Na této cestě byl korunován také železnou korunou Lombardie, a to 6. ledna 1355 v bazilice svatého Ambrože v Miláně.

Letos si připomínáme 660 let od Karlovy milánské korunovace italským králem i korunovace římské, kdy byl na Boží hod velikonoční 5. dubna 1355 pomazán a korunován císařem Svaté říše římské v bazilice svatého Petra.

Naše putování začne ale o něco dříve, ve 30. letech 14. století, kdy se Karel IV. jako 15letý princ poprvé seznámil s Itálií, když na otcovo pozvání přijel na lucemburské panství do Toskánska.

V roce 1332 se v Toskánsku zúčastnil své první velké bitvy při obraně hradu San Felice, která skončila vítězstvím Lucemburků. O rok později se svým otcem Janem zakládají pevnost Montecarlo na obranu města Luccy proti Florencii.

„Karla IV. v Montecarlu stále připomíná heraldický znak, který je umístěný nad nouzovým východem,“ říká současný majitel tvrze pan Valter Menchini, který je hrdý na to, že s rodinou žije ve významném historickém místě.

Po sedmi letech od korunovace Karla IV. českým králem nastává příznivá situace pro uskutečnění první korunovační jízdy za císařskou korunou do Říma.

Karolínský znak v pevnosti Montecarlo

Panovníkovi je 38 let a je potřetí ženatý. Jeho chotí je mladičká Anna, jediná dcera Svídnického vévody, ve své době považována za nejkrásnější královnu v Evropě.

Na svátek svatého Václava 28. září roku 1354 odjíždí král se svou družinou v počtu 300 jezdců po karolínské stezce do říšských falckých měst Norimberk, Sulzbach a Řezno.

Pokračuje průsmykem v Julských Alpách do Furlanska, kde je od roku 1350 akvilejským patriarchou zvolen jeho nevlastní bratr Mikuláš Lucemburský. Ten ho slavnostně 14. října 1354 přivítá na svém zámku v Udine.

Tam se panovník dozvídá mimořádně důležitou zprávu o smrti milánského signora a arcibiskupa Giovanniho Viscontiho, který si nepřál dalšího římského císaře z rodu Lucemburků.

Tím se otevřela možnost dalšího vyjednávání se třemi dědici zemřelého vládce Milána a také uskutečnění korunovace Karla IV. italským králem.

Viscontiové ubytovali krále a jeho doprovod ve svých palácích a nový milánský arcibiskup Robert Visconti 6. ledna 1355 v bazilice svatého Ambrože v Miláně korunoval Karla IV. železnou korunou Lombardie.

Originál železné koruny, v níž je podle legendy roztaven hřeb z Kristova kříže, je uložen v kapli langobardské královny Teodolindy v Monze u Milána.

Průčelí katedrály v Monze, jejíž součástí je kaple královny Teodolindy

Tuto korunu získali z Lucemburské dynastie také Karlův dědeček Jindřich VII. a Karlův syn Zikmund.

I když jsou v katedrále v Monze, jejíž součástí je také Teodolindina kaple, evidovány celkem čtyři koruny, je z doložených pramenů jasné, že Karel IV. získal právě tu železnou.

Tvrdí to alespoň zástupce muzejní nadace Gaiani, spravující umělecké sbírky katedrály, architekt Stefano Servidio.

S avignonským papežem Inocencem VI. jsou dojednány konečné podmínky pro Karlovu císařskou korunovaci v Římě.

Panovník pokračuje do Toskánska a sídlem jeho dočasné vlády na italských lucemburských državách se stane Pisa, kde zůstane dva měsíce.

Pisánskému pobytu Karla IV. a jeho císařské korunovaci ve Svatopetrské bazilice v Římě se budeme věnovat ve druhém díle pořadu Historie Plus 4. dubna ve 21:10.

Oba díly vznikly za odborné spolupráce s historičkou Evou Doležalovou, vedoucí oddělení medievistických studií Historického ústavu Akademie věd České republiky.

První část dokumentu končí milánskou korunovací korunou Lombardie v lednu 1355. Kdykoli si ji poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.

Spustit audio
autor: Michaela Krčmová
  • Historie