V zájmu Ruska není jednota EU a NATO. Ví, že jejich slabostí je soudržnost, tvrdí analytik Svárovský

„Západ by měl dát najevo, že kdyby k útoku došlo, Rusko by zaplatilo velkou cenu,“ tvrdí Svárovský, vedoucí programu bezpečnostních strategií think-tanku Evropské hodnoty a místopředseda zahraniční komise KDU-ČSL.

Čtěte také

Sankce, zbraně, zrušená víza. NATO varuje Rusko před agresí vůči Ukrajině, jasný recept ale nemá

„Jen prohlášení ale nestačí,“ pokračuje analytik.

„Jsou potřeba opatření i vojenského charakteru jako další pomoc Ukrajině. Evropská komise by měla vypracovat soubor politicko-ekonomických opatření, plošných sankcí, jejichž cílem by bylo zastavit případný útok, pokud by k němu došlo. Tato opatření by měla odstrašovací charakter.“

Na válku, kterou nikdo nechce, je docela slušně zaděláno. Takže jsme v situaci, kdy by měli všichni vzít rozum do hrsti.
Jaroslav Bašta

Bašta je přesvědčen, že krotit je třeba naopak Ukrajinu. „Návrh zákona, který podal prezident Volodymyr Zelenskyj, hovoří o dalším postupu po dobytí Luhansku, Doněcku, Sevastopole a Krymu. Žádná amnestie, deportace... A jde to proti Minským dohodám. Ukrajina také stáhla na linii příměří asi 170 tisíc vojáků, polovinu své armády.“

„Na válku, kterou nikdo nechce, je docela slušně zaděláno. Takže jsme v situaci, kdy by měli všichni vzít rozum do hrsti. Doufám, že se to rozhodne při jednání obou prezidentů,“ dodává poslanec.

Být připraveni

V úvahu ale prý přichází i útok jiným směrem, připomíná Svárovský, například na Pobaltí. 

Čtěte také

Chystá Rusko útok na Ukrajinu? Kyjev je o tom přesvědčený. Experti se ptají, co by tím Putin získal

„Především ale míra pravděpodobnosti nějakého útoku nemůže být vodítkem pro naši připravenost. Ta musí být dána vojenskými schopnostmi, které tam Rusko přesunulo. A Rusko má na hranici tanky, samohybná děla, dělostřelectvo a tak dále. My musíme být připraveni.“

Bývalý diplomat zpochybňuje, že je důvod se obávat ruské agrese:

„Proč by Rusko mělo v tomto okamžiku provést invazi na Ukrajinu? Pokud to nezačne podobně jako v jižní Osetii, tedy útokem na tamní separatistické republiky? Bavme se o reálných scénářích, ne o strašení. Jde o další případ, kdy se odvádí pozornost například od energetické krize.“

Rusko chce být parterem Evropy i USA, ale vadí mu jednota Evropské unie a NATO.
Martin Svárovský

Rusko ovšem na Ukrajině provádí donucovací politiku, kterou chce změnit chování druhé strany, odpovídá analytik na Baštovu otázku, co by útokem Rusko získalo.

„Rusko chce být parterem Evropy i USA, ale není v jeho zájmu jednota Evropské unie a NATO. Chce se státy jednat bilaterálně. Rusko velmi dobře ví, že NATO je nejsilnější vojenskou aliancí světa, ale taky moc dobře ví, že její zranitelým mistem je politická soudržnost.“ 

Čtěte také

Libor Dvořák: Rusko na hranicích s Ukrajinou – hrozba, nebo strašení?

„Rozsáhlá invaze s cílem dobytí území je třeba v Pobaltí téměř vyloučena, ale není vyloučena drobná provokace vojenského charakteru pod záminkou ochrany životů ruských občanů,“ vykresluje Svárovský a pokračuje:

„Můžeme si představit scénář vyprovokovaných mezietnických srážek v ulicích, což Rusko velmi dobře umí. Pak velmi rychle vpadne na území pobaltských států – ruská připravenost pro akce v Pobaltí je vysoká.“ 

Než se členské státy aliance dohodnou na společném postupu, může Rusko své jednotky zase stáhnout. A to by mohlo NATO politicky rozklížit: Část států by totiž zřejmě požadovala odvetu, část by ale nejspíš chtěla vyjednávat.

Celou dobu Rusko hovoří o červených čárách a chce dostat od USA záruky. Proto je z hlediska ruské politiky logické, že ukazuje sílu.
Jaroslav Bašta

Opoziční poslanec SPD ale odmítá, že by Pobaltí bylo ohroženo. „To by tam teď nesměly být vojenské jednotky kvůli migrantům,“ namítá.

„Celou dobu Rusko hovoří o červených čárách a chce dostat od USA záruky. Proto je z hlediska ruské politiky logické, že ukazuje sílu. Rusko vysvětluje, že buď se dohodneme po dobrém, nebo po zlém. Ale základní je, že jde o vyjednávání, nikoliv o válku,“ popisuje pozici Ruska Jaroslav Bašta.

Poslechněte si celou debatu, ptá se Karolína Koubová.