V ukrajinských uniformách. Dokument o Češích, kteří šli dobrovolně bojovat do války
Riskují život za cizí zemi. Proč některým Čechům není lhostejná budoucnost Ukrajiny a šli ji bránit proti ruské agresi? Novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová s nimi natáčely přímo v první bojové linii a přinášejí unikátní svědectví o tom, co některé jedince žene do války nebo jak se vypořádávají se všudypřítomnou smrtí. V dokumentu uslyšíte výpovědi českých vojáků, zdravotníků a školitelů ukrajinských bojovníků.
„Tohle nosím u sebe, AK-74, ale když mám raněného, tak to odhazuju,“ popisuje zdravotník Pavel Porada své zkušenosti z bojů. Na Ukrajině působí už půl roku. „Snažím se, aby nám dali pistole. Ale ty jsou nedostatkové zboží.“
Čtěte také
Dokumentaristiky natáčely s Pavlem Poradou na přední bojové linii ve vesnici Terny. Paramedici zde obývají malý domek, který opustila ukrajinská rodina. V předsíni je nová pračka a v dětském pokoji zůstaly opuštěné hračky.
„Pokud nás zavolají, naskáčeme do aut a vyjíždíme na evakuační bod. Tam vyčkáme, dokud nepřivezou raněného. A pak okamžitě odjíždíme vysokou rychlostí pryč, aby nás nezaměřily ruské drony nebo ruská artilérie,“ vysvětluje Pavel, jak probíhá záchrana raněných.
Další povídání ale přerušuje hlas vysílačky a záchranná posádka vyjíždí na místo bojů. Sama se tam dostává pod ruskou dělostřeleckou palbu.
Čtěte také
Čechy, kteří na sebe navlékli ukrajinskou uniformu, lze rozdělit do několika skupin. Jednou skupinou jsou paramedici, kteří jezdí pro zraněné a poskytují jim první pomoc. Jiná skupina Čechů cvičí ukrajinské vojáky. Druhou jsou ti, kteří bojují v předních liniích. A poslední skupina jsou ti, kteří pracují jako dobrovolníci a na bojové linie i civilistům vozí zásoby či vybavení.
Jako dobrovolník na Ukrajině pomáhá taky Petr, který v zemi už několik let žije. Z peněz od českých dárců nakupuje vybavení pro vojáky i civilisty. „Chtěl jsem nastoupit do bojů, ale to nevyšlo, tak jsem se dostal k tomuto způsobu pomoci,“ svěřuje se. „Je to moje povinnost. Chci žít na Ukrajině, ne v Rusku,“ dodává.
V dokumentu uslyšíte i výpovědi čtyř českých vojáků. Jaký byl dosud jejich nejtěžší moment, který ve válce zažili, a jak se s ním vyrovnali? Jak dlouho se podle nich bude ještě bojovat? A co by chtěli dělat, až válka skončí? Celý pořad si můžete poslechnout v audiozáznamu.
Související
-
Pomoc! aneb Jak mě za války potkal syndrom vyhoření
Markéta Oddfish Nešlehová koordinovala humanitární pomoc v postižených oblastech na Ukrajině. Proč ale po pár měsících vyhořela? Jak se s tím vyrovnala a chce pomáhat dál?
-
Ruští středoškoláci se budou učit rozebírat zbraně, říká redaktorka Milenkovičová
„Vojenská výchova má být přípravou na přežití války, přírodních katastrof nebo k výkonu vojenské služby,“ popisuje Ivana Milenkovičová ze zahraniční redakce.
-
Válka v ukrajinském Mykolajivu znamená především čekat… a doufat, popisuje zpravodaj Smatana
Statisíce lidí žijí na Ukrajině už půl roku bez pitné vody, často bez elektřiny, na města dopadají rakety a sebevražedné drony. Přesto mnozí nechtějí opustit své domovy.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
