V Česku má hodně lidí „papír“, že umí první pomoc. V krizi by to ale nedali, říká lektor zážitkových kurzů Koudela

„Právě tyto mýty o učení nám stojí v cestě v tom, abychom ze sebe udělali společnost, kde, když má jeden zdravotní problém, druhý ví, co má dělat a pomůže mu až do příjezdu záchranky. A tam teď jako společnost určitě nejsme,“ dodává v pořadu Hovory.

Čtěte také

Důležité je překonat svůj vlastní stres. Většina lidí umí dávat první pomoc zastaralým způsobem

Aby byl kurz první pomoci skutečně efektivní, měl by trvat minimálně šest hodin, aby si lidé vyzkoušeli, jak se zachovat v různých situacích, zdůrazňuje.

„Také bych chtěl, aby tam vždy byl navíc lektor, který je schopný postarat se i o krizového účastníka. Přál bych si, aby stejně probíhaly kurzy v autoškolách, ve firmách, ve školách,“ pokračuje.

„Po světě chodí strašně moc lidí, kteří sice mají papír, že se naučili první pomoc, ale není to pravda. Je to jenom papír a reálná kompetence jim nebyla doručena.“

Rukavice a hlava na svém místě

Nezákladnějším pomocníkem každého zachránce poskytujícího první pomoc jsou podle lektora překvapivě rukavice. 

Čtěte také

Víte jak poskytnout první pomoc třeba při dopravní nehodě?

„To je ten nejzákladnější pomocník, který člověku pomůže uspět v situaci, kdy dává první pomoc – ale není to ten nejdůležitější. Nejvíc potřebujete svou hlavu, sebejistotu, povědomí a schopnost pracovat s vlastním stresem – a až pak své ruce.“

„Pak tedy ještě mobil, aby člověk zavolal záchranku, a v tom mobilu nejlíp nainstalovanou aplikaci Záchranka,“ dodává.

Jak může intenzivní zážitek simulující situaci, kdy jde o život, podpořit naši sebejistotu? Kde má naše společnost rezervy? Odpovědi nabízí Hovory Markéty Vozkové, vysíláme v repríze.