V Americe pracuje jeden kurátor na jediné výstavě 3 roky. Tady dělá 3 najednou, říká ředitelka Kalinovská

„Snažíme se sbírky postavit zcela nově. V současné době se ale návštěvníci pomalu nemají nač dívat, protože se palác postupně vyklízí,“ říká ředitelka Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Milena Kalinovská.

Už na podzim se ale otevře nová expozice ke 100. výročí vzniku Československa. Současně se bude pracovat na dvou dalších: díla z druhé poloviny 19. století a z první poloviny 20. století (až do současnosti). Proč? „Protože se na to nesáhlo skoro deset let. Teď chceme návštěvníkům ukázat, co všechno za skvosty Národní galerie má.“

Máme tady národní poklad

Ředitelka Kalinovská má největší radost ze sbírky francouzského umění, kterou nám prý kde kdo může závidět. Rekonstrukci budovy pak bere za jedinečnou příležitost, jak změnit koncepci.

„Filozofické otázky nám dávají novou možnost jak představit sbírky, které jsme rozšířily o nové nákupy a taky o dary. Jsme vděčni poslancům, kteří nám v loňském roce dali možnost nakoupit díla soudobých českých umělců. To se ale nedá srovnat s dobou TGM, kdy galerie zakoupila 180 děl světově uznávaných umělců dnešní francouzské sbírky. Jsou mezi nimi i taková jména, jako je Vincent van Gogh nebo Paul Gauguin. Jejich hodnota je na 50 miliard korun,“ říká.

Současná ředitelka Sbírky moderního a současného umění prožila většinu svého života v cizině. Po Oxfordu, New Yorku, Bostonu či Washingtonu nakonec zakotvila v Praze a může tak srovnávat.

„Když srovnám práci v Praze a ve Vídni, Berlíně nebo v USA, tak všichni ředitelé získávají státní záruky na pojistky, při zápůjčkách děl do zahraničí. Pojistky jsou tam filozoficky pokrývané státem, což ale tady možné není. My si musíme za drahé peníze z ministerstva kultury dávat komerční pojištění, místo toho, abychom je vložili do nových sbírek. Nejde o nějaké drobné, ale o miliony.“

České republice se teď nebývale ekonomicky daří, na této kulturní organizaci to prý ale vidět není. Kam ty peníze navíc jdou, nevím, říká ředitelka |foto: Filip Jandourek

Francouzkou sbírku pak přirovnává k národnímu pokladu, který je pod přísnou ostrahou v bance. „Když ta sbírka má takovou miliardovou hodnotu, nemohli bychom z ní dostat aspoň jedno procento na její správu?“ Ptá se Kalinovská. „Jiné kafe“ je v zahraničí i práce vysoce odborných kurátorů.

„Ve Washingtonu má jeden kurátor jednu výstavu, na které pracuje klidně i tři roky. Tady jeden člověk pracuje hned na třech výstavách najednou. Nijak se pak nedivím, že tito lidé odcházejí kvůli vyhoření.“ Během jednoho roku prý z Národní galerie běžně odchází až 30 % zaměstnanců. Proč?

Důvodů je prý hned několik, třeba protože si nevybrali ty nejschopnější, nebo taky jsou „totálně vyčerpaní, nebo jsme jim jako vedení galerie nebyli schopni připravit podmínky pro dobrou práci. Největší problém je s počtem lidí, protože jich máme 250, ale potřebovali bychom dvojnásobek.“

Kultura potřebuje víc peněz. Nutně!

České republice se teď nebývale ekonomicky daří, na této kulturní organizaci to prý ale vidět není. „Kam ty peníze navíc jdou, nevím. Ale naše rozpočty jsou si v posledních letech hodně podobné s těmi v 90. letech. Něco navíc jsme dostali jen na nějaké projekty, a taky na navýšení platů některým zaměstnancům. Myslím, že v době konjunktury mají peníze jít na vzdělávání, kulturu a na sociální projekty,“ dodává ředitelka, která ale na podzim ve funkci končí.

Ředitel Národní galerie Jiří Fajt z toho ale moc nadšený není. „Když jsem nastupovala, tak mi nabídl dohodu na nekonečno. Já mu ale slíbila jen tři roky, protože v 70 letech se už z profese opravdu odchází,“ říká závěrem Milena Kalinovská.