V 80. letech hodně mladých emigrovalo. Říkali nám kamzíci, vzpomíná autorka knihy Klub kamzíků Martina Skala

2. leden 2025

Spisovatelka a výtvarnice Martina Skala převyprávěla vlastní příběh z emigrace v knize nazvané Klub kamzíků. „Není to o zvířatech, ale o svobodě. Vlastně o tom, co se týká nás všech, tedy kde svobodu najdeme, jestli ji najdeme, ale i o formách nesvobod, které nás také provázejí životem,“ vysvětluje.

Čtěte také

„Kamzík je symbol. Je to tvrdohlavé malé zvíře, které si svobodu stejně najde – třeba tím, že opustí naši tehdejší komunistickou společnost. V 80. letech jsme byli generací mladých lidí, kteří emigrovali jeden po druhém – proto nám říkali kamzíci. Naši rodiče se pak scházeli a předávali si informace, co a jak za námi poslat, nebo jak kolem našich útěků odpovídat na úřadech. Pak si dokonce vytvořili Klub kamzíků,“ vzpomíná spisovatelka a výtvarnice.

Martina Skala emigrovala do Paříže, kde dělala filmovou dekoratérku, kromě jiných spolupracovala s Milošem Formanem nebo Romanem Polanským. Po 13 letech ve Francii se už i s manželem stěhovala dál, a to do Kalifornie, kde začala psát a ilustrovat knihy.

Tři příběhy 

Když se zpětně dívá na odchod z republiky, říká, že měla občas asi víc štěstí než rozumu.

Čtěte také

„A v knize Klub kamzíků jsem si asi celý ten svůj příběh chtěla sama pro sebe znovu převyprávět. Inspiroval mne k tomu asi až pobyt v Americe, kde jsem narazila na další nesvobody. Takže jsem se na sebe jakoby zvenku podívala, a to jako na bytost, která chtěla do světa odjakživa, což za komunismus nešlo, takže jsem emigrovala,“ popisuje s tím, že vlastně jde o tři příběhy jedné ženy.

Emigrace taky ale znamenala oběti. „Vlastně jsem ztratila všechno, co do té doby vytvářelo mou identitu, vše, co jsem do té doby byla. Najednou jsem se dostala do naprosté anonymity a všechno, co bylo do té doby důležité, zmizelo v propasti,“ dodává. 

Aby přežila, musela se naučit opouštět bez lítosti. „To jsem musela, protože jinak by mě neustálé tesknění, nostalgie za životem v minulosti pohltila a brzdila. A to neříkám, že šlo o to zapomenout, to ne. Indiáni říkají, že lítost užírá kosti – a ono na tom něco je,“ uvažuje Martina Skala. 

Víc se dozvíte v audiozáznamu pořadu Hovory Tatiany Čabákové.

Spustit audio

Související