Útok na děti palestinského důstojníka

K útoku se zatím nikdo nepřihlásil, pravděpodobně jde o vyřizování účtů uvnitř palestinské společnosti.Podobné incidenty se odehrávají už několik let, ale útok zatím ještě nikdy nebylveden proti dětem znepřáteleného činovníka. Jde tedy o významný bod na cestě palestinské společnosti k chaosu, který se tam čím dál více rozmáhá. Balúša před deseti lety vedl akce vládnoucího Fatáhu proti tehdy opozičnímu hnutí Hamás. Hamás také neuznával palestinsko izraelské dohody z Oslo a podnikal útoky proti izraelským cílům.

K povinnosti Palestinské samosprávy v rukou Fatáhu tehdy patřilo potírat teroristy v palestinských řadách, kteří se snažili mírový proces narušit. Svým odporem vůči dohodám z Osla Hamás také zpochybňoval legitimitu celé Palestinské samosprávy a znevěrohodňoval její mezinárodní postavení. Zásahy oficiálních struktur proti Hamásu byly kolem roku 1994 velmi tvrdé a podíleli se na nich i další významní představitelé Fatáhu, jako je například Muhammad Dahlan, jeden z potenciálních vůdců Fatáhu. I on se má důvod nyní bát.

Nepřátelství mezi Fatáhem a Hamásem se po příchodu Benjamina Netanjahua na pozici izraelského premiéra oslabil a po vypuknutí palestinské intifády v roce 2000 dokonce zaládla jakási symbióza. K návratu k nepřátelství došlo až po smrti Jásira Arafata a konci Intifády. Situace se vyhrotila zejména po letošním lednu, kdy se vítězem parlamentních voleb stal islamistický a po moci hladový Hamás, zatímco mnohé jiné významné pozice - včetně prezidentské funkce a tajné služby či policie - zůstaly v rukou sekulárního a etablovaného Fatahu. Vražda dětí Bahá Balúši tedy nemusí být součástí staré vendetty z 90. let, ale těch nejsoučasnějších bojů o to, kdo bude na palestinských územích rozhodovat.

Tvrdé středy mezi Fatáhem a Hamásem mnohé pozorovatele zejména zpočátku mátly. Bylo by bývalo logické, kdyby se obě síly dohodly na nějakém rozdělení moci a povinností. Avšak rozdíly mezi oběma silami jsou pravděpodobně příliš veliké, a to jak rozdíly ideologické, tak emocionální a osobní.

Mnoho měsíců trvající řetěz vzájemných násilností je odrazem několika základních charakteristik palestinské politiky. Jednak jsou to příliš slabé instituce Palestinské autonomie, nedostatečně jasně rozdělené pravomoci, mezi jednotlivými institucemi a malá důvěra v zákon. Dále je to slabá vůle se dohodnout - hlavy jsou na Blízkém východě příliš horké a ambice některých vůdců příliš vysoké. Spory se vedou nejen mezi Fatáhem a Hamásem, ale dokonce i uvnitř jednotlivých těchto hnutí a rozdíly v názoru na to, jak dál pokračovat, jsou překvapivě veliké.

Příčinou je ale také velmi špatná bezpečnostní a humanitární situace na palestinských územích, zejména v Gaze. Lidem chybí pocit důstojnosti a jasné perspektivy. Situaci dále zhoršují izraelská bezpečnostní opatření a zastavení finanční pomoci ze zahraničí po vítězství hnutí Hamás v lednových volbách. Domnívám se však, že izraelské ústupky a nebo obnovení pomoci z evropských zdrojů mohou pomoci situaci řešit dlouodobě, ale samy o sobě nic nezmění. Situace se může zlepšit teprve poté, co sami Palestinci dosáhnou nějaké shody na dalším postupu, uklidní situaci na svých územích a ustaví jasná pravidla politického života. Bez záruk z palestinské strany nebude Izrael ustupovat a evropská finanční pomoc, pokud bude nějaká přicházet, se bude přímo nebo zprostředkovaně utrácet za zbraně. Jinými slovy, toto je boj, který si musejí Palestinci vybojovat ve svých vlastních hlavách, dříve, než se rozhodnou sáhnout po zbraních.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .