Ústav byl zrušen a vědci označeni za možné emigranty, vzpomíná na normalizaci egyptolog Verner

Miroslav Verner
Miroslav Verner

Letos si česká egyptologie připomíná 100 let své existence. Proč se právě tomuto vědeckému oboru u nás tak daří a co stálo na počátku fenoménu zvaného Abúsír, který české archeology proslavil po celém světě?

„Hvězdnou hodinou české egyptologie bylo zahájení stavby Asuánské přehrady v roce 1960,“ vzpomněl ve Studiu Leonardo archeolog a egyptolog Miroslav Verner, mezi lety 1975 až 2000 také ředitel Československého a později Českého egyptologického ústavu při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Obří přehrada měla být významným zdrojem energie potřebné pro rozvoj ekonomiky a celkovou modernizaci Egypta. „A pod jejími vodami mělo zmizet obrovské historické a kulturní dědictví nejjižnější části Egypta a také nemalé části Súdánu, tzv. Núbie.“

Egyptská vláda se proto obrátila na UNESCO s naléhavou žádostí o pomoc. ,,Naše země tehdy přijala rozhodnutí, že se bude na této mezinárodní záchranné akci v Núbii podílet nikoliv finančním příspěvkem, ale prostřednictvím odborné činnosti českých vědců.“

Na území budoucí Asuánské přehrady existovala řada nesmírně významných památek a bylo evidentní, že egyptská vláda nebude mít finanční zdroje ani odborné kapacity pro záchranu byť jen části těchto památek.
Miroslav Verner

„K tomuto účelu se podařilo profesoru Žábovi, žáku akademika Lexy, získat souhlas s vytvořením Egyptologického ústavu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1958, který se měl stát organizační základnou pro české egyptologické expedice záchranných akcí v Núbii.“

Prostřednictvím tohoto ústavu a jeho zapojením do této mezinárodní archeologické akce se podařilo československou egyptologii vřadit do širokého mezinárodního badatelského proudu. „Získali jsme také přístup k původnímu pramennému materiálu archeologickému i písemnému z doby starověkého Egypta.“

„Měl jsem to štěstí, že jsem se prací v Asuánu mohl účastnit jako student. Celkem bylo vysláno několik našich expedic, pracovaly tam do roku 1965. Těžištěm naší činnosti byl především epigrafický průzkum přiděleného území, které bylo poměrně rozsáhlé a představovalo zhruba jednu třetinu egyptské části dolní Núbie.“

Velmi dobrodružně jsme na skalách vyhledávali po obou březích Nilu skalní nápisy a kresby v poměrně širokém časovém spektru skalní kresby od konce pravěku přes nejstarší historické nápisy z faraonské doby až po arabský středověk.
Miroslav Verner

Tehdy ale nešlo jen o epigrafický výzkum, upozornil egyptolog. „Když se nám na naší koncesi podařilo najít archeologické památky, tak jsme je prozkoumali a zdokumentovali.“

Součástí prací byla i fotogrametrická a měřičská dokumentace třeba obrovské pevnosti z doby římské, která ležela na lokalitě Kertásí. „Jedním nesmírně náročným úkolem bylo znovuobjevení jižního chrámu v Táfě.“

„Ten byl zdokumentován fotograficky ještě v 19. století, ale po stavbě první starší přehrady u Asuánu chrám zmizel pod nánosem bahna... Kolegové tehdy na základě fotografií z 19. století se skalnatým pohořím v pozadí extrapolovali přibližnou polohu ruin chrámu... Práci ale nebylo možné dokončit. Začala stoupat voda v přehradě a stěny provedené sondy se začaly bortit,“ dodal Verner.

Abúsír? Perla Egypta, možná i světa

„Profesor Žába chtěl využít 100 % času, který náš tým měl v Egyptě. Abúsír si zvolil na doporučení dalšího významného českého egyptologa Jaroslava Černého, který 2. světovou válku prožil v Egyptě a měl možnost se dokonale seznámit s mnoha archeologickými lokalitami.“

Když Žába Černého požádal o radu, kde by bylo nejlépe zahájit práci v Egyptě mezi núbijskými kampaněmi, tak ten bez váhání doporučil Abúsír. „Je to úžasná lokalita v samotném srdci pyramidových polí. A pyramidová podle jsou tou nejcennější památkovou oblastí starověkého Egypta, možná i celého světa.“

Díky československé účasti na núbijské kampani a výborným pracovním výsledkům byly egyptské úřady vůči československým egyptologům nanejvíc vstřícné. „Takže umožnily profesoru Žábovi, aby si vybral kterékoliv místo v Egyptě k výzkumu souběžně s núbijskými pracemi.“

Po zrušení ústavu trvalo několik let, než se podařilo přesvědčit univerzitní a fakultní autority, že není možné jednostranně zrušit mezinárodní závazky a odstoupit od rozdělané práce v zahraničí. Nakonec po velkém váhání byl dán opatrný souhlas pokračovat a spíš dokončit rozdělané práce.
Miroslav Verner

Výzkum v Abúsíru doznal zásadní kvalitativní změny v polovině 70. let. „Po velmi smutné etapě období po srpnu roku 1968 nejvyšší místa zrušila Egyptologický ústav jako něco zbytečného a politicky potenciálně riskantního. Pracovníci ústavu byly označeni mimo jiné za skupinu potenciálních emigrantů.“

Také díky velké podpoře egyptských archeologů se československému týmu podařilo dosáhnout toho, že byla koncese v Abúsíru zásadním způsobem rozšířena. „Dostali jsme k dispozici celou neprobádanou část od zhruba poloviny královského pole s pyramidami až po jižní okraj abúsírské nekropole.“

„Tato nová koncese nám umožnila plně rozvinout archeologický výzkum, zapojit další vědní obory a aplikovat moderní metody vědecké práce včetně těch přírodovědných i používat nové techniky,“ přiblížil dnes už světoznámou kapitolu československého a českého badatelského úspěchu v Egyptě Miroslav Verner.

Abúsír před 4 500 lety
Spustit audio
autoři: Josef Kluge, Ondřej Čihák|zdroj: Český rozhlas

Související