Úspěšný summit na nic
V očekávání aspoň nějakého informačního "masa" reportéři, kteří pokrývali pro svá média setkání amerického a ruského prezidentů v Kennebunkportu, vymýšleli pro něj přiléhavý název - nejlépe se chytil "humrový summit" vzhledem k neobyčejně vysoké kvalitě zdejších humrů - a popisovali krásy rodinného sídla Bushů, tzv. Walker´s Pointu.
Pohlednicově malebný kout státu Maine s jeho nekonečnými plážemi, mírnými teplotami a svěžím oceánským vánkem bývá za normálních okolností oblíbenou destinací zámožných výletníků. Většina expertů se shodovala v názoru, že Bushova nabídka ruskému hostovi strávit víkend ve vlastním rodinném prostředí, za přítomností svého otce, byla povedeným taktickým tahem navozujícím atmosféru důvěrnosti tolik potřebnou pro řešení četných rozporů zatěžujících současné americko-ruské vztahy. Pro pochopení ojedinělosti Bushova počinu stačí dodat, že za léta svého prezidentování ještě nikdy nikomu obdobnou poctu neprokázal. O to výmluvnější je skutečnost, že přehršle dobrých slov a přátelských ujištění na adresu hosta byla, jak se zdá, jediným viditelným výsledkem v pořadí 22. setkání dvou prezidentů. I přesto, že, jak svorně tvrdí, vášně kolem vyhrocených problémů vyvolávajících sváry nyní opadly, samotné problémy zůstaly a budou vyvolávat sváry i nadále. Minimální program, který se jim podle všeobecného názoru podařilo splnit, se netýkal podstaty třenic a spočíval ve snaze zabránit dalšímu prohloubení krize ve vzájemných vztazích. Maximální program, který by předpokládal nalezení styčných bodů v otázkách Kosova, protiraketové obrany, připravované 3. rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Iránu, atd. - takový program nebyl ani na pořadu dne. To proto, že z řady důvodů oba pojídači mainských humrů nemohou dospět k jasným ověřitelným dohodám, natož jejich uskutečnění kontrolovat. Obadva jsou prakticky na odchodu a dějiny mezinárodních vztah neznají případ, kdy by odcházející prezidenti byli schopni uzavřít vskutku revoluční dohody. To je zpravidla úkol vůdců, kteří přijdou po nich.
Na společné tiskové konferenci oba státníci konstatovali, že se v besedách letmo dotkli celého spektra sporných otázek, ale inventurou třecích ploch to také skončilo. Jen v otázce iránského jaderného programu panovala údajně shoda ohledně jeho nebezpečnosti, avšak i tady Putin stručně upřesnil, že Rusko je ochotno diskutovat o této hrozbě jen v rámci Rady bezpečnosti OSN, což celý problém nikam neposouvá. Hlavní zápletkou přátelského setkání "bez kravat" byly však sporné americké plány na dobudování protiraketové obrany ve Střední Evropě. Vladimír Putin, který již předtím překvapil svět návrhem na společné využití radarové stanice v ázerbájdžánské Gabale, na trávníku ve Walker´s Pointu ještě posílil svůj útok: navrhl posuzovat otázky protiraketové obrany v rámci Rady Rusko-NATO, širokým gestem přizval k účasti na této diskuzi všechny Evropany a navíc rozšířil svou nabídku návrhem na případné vybudování celého řetězce sledovacích stanic na jihu Ruska. Prezident Bush znovu přistižený v nedbalkách využil osvědčené floskule posledních měsíců, když označil nápady Vladimíra Putina za zajímavé a inovativní. Opakoval však pevným hlasem svou tezi, že prvky protiraketového systému by měly být umístěny především na území Česka a Polska, které jsou mnohem stabilnější než vše, co nabízí jeho ruský spolustolovník.
Ministři zahraničí obou zemí samozřejmě dodají neobvyklému setkání historické důležitosti tím, že podepíší nějaké dohody - zejména o spolupráci v jaderné sféře. Oba dva lídři na závěrečné tiskové konferenci nešetřili vyjádřením vzájemné chvály a respektu. Prý ani kardinálně rozdílné názory na některé otázky nepodkopávají pocity přátelství které k sobě chovají. George Bush dokonce údajně zcela upřímně promluvil Putinovi do duše ohledně nedostatečného dodržování lidských práv v Rusku a dobře chápe ruského prezidenta, která má na věc jiný názor. Zdálo se, že i sami věří v to, co neustále opakovali - že mezi nimi panuje vztah vřelého přátelství, které ani reálné problémy nejsou schopny ohrozit. K tomu prezidentům lze blahopřát, i když jeden by rád věděl, na čem je takový vztah založen, když ne na reálných problémech. Ty ovšem zůstaly i po summitu a svou naléhavostí nám připomínají, že osobní vztahy státníků jsou věcí náramně důležitou, ale samy o sobě problémy neřeší. Jedinou potvrzenou pravdou tohoto summitu je, že humři ze státu Maine jsou skutečně nejlepší na světě.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka