Únos Britů v Bagdádu komplikuje vojenské operace

Problémem je, že nikdo zatím netuší, která z teroristických skupin či ozbrojených milicí za únosem z jedné z budov iráckého ministerstva financí stojí. Velitelství šiitské tzv Mahdího armády v Bagdádu tvrdí, že s únosem nemá nic společného, zatímco jejich místní velitelství v Basře naopak prohlásilo, že jde o odvetu za zastřelení jejich hlavního velitele ve městě iráckými oddíly ve společné akci s britskými jednotkami minulý týden. Zároveň se objevily zprávy, že únosci v policejních uniformách hovořili se sunitským přízvukem, avšak ani velitelé sunitských milicí, ani bývalí Saddámovi Baathisté či irácká odnož al-Kajdy, tvořená většinou zahraničními "bojovníky", se dosud k únosu nepřihlásili. Počítačový specialista pracuje pro konsultační firmu Bearing Point a členové ochranky pro kanadskou firmu Garda World.

Paradoxní skutečností je v těchto souvislostech právě ukončené první jednání Američanů a Iráčanů pod vedením samého premiéra al-Malikiho s Íránci, kteří mají či měli by mít na šiitské souvěrce Mahdího armády pod vedením hojatolesláma Moktady al-Sadra vliv a podle britských zdrojů si dobře uvědomují, že chaos v Iráku není pro region právě nejlepším řešením. Al-Sadr se nyní opět vynořil na scénu po zmizení na začátku americké operace čištění Bagdádu od teroristů. Operace se nyní dostává do tempa po uvolnění finančních prostředků v americkém kongresu Demokratickou stranou, která si uvědomila, že by setrváváním na dosavadním požadavku stažení vojsk ze země mohla být obviňovaná z odmítnutí pomoci vlastním vojákům. Odborníci i tak tvrdí, že teroristé al-Kajdy se nyní budou přes léto snažit v Iráku vystupňovat krvavé útoky, jen aby dokázali, či v případě amerických úspěchů vzbudili zdání, že americká operace není úspěšná. Co se týče íránského vlivu, experti ovšem tvrdí, že něco jiného je v Íránu centrální vláda a něco jiného tzv. Revoluční gardy, které jsou z dodávek zbraní a spolupráce s Mahdího armádou podezřívané a jsou ve skutečnosti jakýmsi státem ve státě, který si dělá co chce. Revoluční gardy jsou také podezřívané z únosu britských námořníků před dvěma měsíci a dokonce i z dodávek zbraní zbytkům afghanistánského Talibánu a to i přes náboženské rozdíly.

Co se týče unesených britských pracovníků soukromé ochranky, odborníci připomínají že takových v Iráku působí mezi deseti a dvaceti tisíci a jsou to většinou bývalí vojáci, ponejvíce bývalí příslušníci komand SAS, SBS či podobných amerických, německých či francouzských speciálních jednotek. Působí většinou jako ochranky pracovníků zahraničních stavebních či podobných firem, které se podílí na obnově infrastruktury země. Teroristé a milice z nich údajně mají většinou strach, neboť jde o ostřílené válečníky se kterými si není radno začínat nějaké spory či přestřelky. Oni totiž jsou nejen skvěle vycvičeni, čemuž odpovídají jejich vysoké platy, ale také dokonale znají Irák a často i taktiky milicí a jejich různé velitele, proti kterým dříve coby vojáci zasahovali, a také vědí, jak se chovat v zajetí. Experti dodávají, že to je důvodem pro úvahy o tom, že pokud se vyskytne jakákoliv možnost rukojmí silou osvobodit, Britové rozhodně nebudou váhat.

Britové mezitím doma také debatují o tom, jak zacházet s osobami důvodně podezřelými z terorismu, proti kterým však není dost přímých důkazů, či nejsou použitelné, neboť není možné prozrazovat jejich zdroj. Dosud bylo na takové podezřelé uvrženo tvrdé domácí vězení s elektronickým monitoringem jejich pohybu, což je v Británii známo pod názvem Control Orders. Problémem však nyní je, že v minulém týdnu zmizeli tři takto podezřelí a tomuto sledování vystavení příbuzní a známí pumových atentátníků z londýnského metra. Tito mladí Britové, muslimové pakistánského a alžírského původu se prý netajili tím, že chtěli zmizet ze země a bojovat proti britským vojákům právě v Iráku, kde, jak známo, nikoli Iráčané, ale takoví a jim podobní -- pro obnovení Kalifátu se sídlem v Bagdádu, jako tomu bylo kdysi, zfanatizovaní zahraniční terorističtí rekruti -- tvoří naprostou většinu "bojovníků" al-Kajdy. Tato skutečnost je také nejlepším z argumentů pro to, aby mezinárodní koalice z Iráku nestahovala svá vojska dokud je o to tamní demokraticky zvolená vláda sama nepožádá. A jistě je požádá, až si bude jistá, že sama už s pomocí nově vycvičené armády a policiie situaci v zemi zvládne a nepovolí džihádistickým teroristům, aby si z Iráku udělali základnu pro boj proti "nevěřícím" celého světa, včetně většiny jinak věřících mírumilovných muslimů. Pokud toto nejsou některé evropské vlády schopné pochopit, není jim prostě pomoci

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .