Unikátní web Historie českého zločinu

Odpovídá webeditor Českého rozhlasu Rostislav Taud.

Můžeme posluchačům, kteří seriál neznají, Historii českého zločinu představit?

„Historie českého zločinu je celoroční seriál de facto detektivek s odborným komentářem. Jednotlivé detektivní příběhy se zakládají na skutečných historických případech. Do děje jako komentátoři vstupují kriminalisté nebo policejní historikové. Takže jde v podstatě o dokudrama."

ODKAZ NA WEB HISTORIE ČESKÉHO ZLOČINU

Čeká posluchače a návštěvníky webu dejme tomu dobrodružství české kriminalistiky?

„Dá se to tak říct. Ale o metody v Historii českého zločinu nejde zas v takové míře. Metoda totiž není vždy určující. Ale samozřejmě se bez toho leckde příběh neobejde. Takovým případem, kde určující byla, je příběh kasaře Koudely, který byl usvědčený na základě mechanoskopie - jednoduché metody, kterou vymyslel český četník a funguje v celém světě dodnes.“

„Například také v případu vraždy Neznámé z Letňan dobové metody selhávaly, protože prostě neexistovala identifikační fotografie osob. Na občankách byli lidé různě natočení apod. Takže dobovými metodami rekonstrukce tkáně nebyly vyšetřovatelé schopní podobu člověka v určitém stadiu rozkladu zjistit. Jakmile se ale metody změnily, případ se znovu otevřel.“

Pachatel Huber Pilčík a jeho hlava uchovaná v Muzeu Policie ČR|foto: Muzeum Policie ČR

Zmínil jste podoby osob, rekonstrukce tváře, identifikační fotografie. Tady se asi dostáváme k tomu, jakou nadstavbu nad rozhlasovým seriálem web přináší?

„Nejde jen o fotky. I když ty jsou skutečně unikátní. Úzce spolupracujeme s Muzeem Policie ČR, které nám často zprostředkuje i materiály z archivu. Ty, které nejsou běžně vystavené.„

Základem každého rozhlasového dílu Historie českého zločinu je příběh. Průběh vyšetřování. Jako ve správné detektivce. Na webu jsme tohle nechtěli dublovat, ale chtěli jsme základní myšlenku kombinace příběhu a dokumentu nechat. A tak je na webu základem každého dílu příběh jeho vyšetřování. Detektivem je každý návštěvník. Záleží jen na vás, jak hluboko se chcete do příběhu ponořit.

„Když se na web dostanete, máte hned dvě možnosti na výběr. Buď si případ vyberete podle časové osy, která vám ukazuje i to, jestli jde o vraždu, drogy, krádeže a tak, anebo jste lokál patriot a zajímají vás zločiny třeba jen v okolí Plzně. Pak si vyberete v mapě," říká Taud.

„No a hned jak si vyberete zločin, máte zase dvě možnosti. Buď si jen poslechnete komentovanou detektivku, anebo vás zajímá víc a rozkliknete si článek. Tady už najdete konkrétní fotografie z místa činu, nebo právě i ty rekonstrukce tváří, popisy metod a tak dál. V případu unikajícího vraha policistů máme třeba i interaktivní mapu, kde můžete sledovat postup vraha. Je to o to zajímavější, že hned vedle najdete ručně malovanou mapku četníků s tím, jak budou postupovat. Případ je ze 30. let."

Mluvíte o vrazích četníků ze 30. let. Člověk má třeba z povídek Karla Čapka nebo ze seriálů o radovi Vacátkovi pocit, že prvorepublikoví zloději byli spíš takoví sympaťáci, za kterými se šlo prakticky najisto.

„Ano, to je jeden z mýtů, který má náš projekt zbořit. Meziválečná literatura vytvářela obraz zlodějíčků, kteří se poslušně nechávali chytnout. Ale jak ukazují i historické případy, naprostá většina třeba kasařů měla u sebe zbraň. A docházelo k přestřelkám. Dva případy z osmi, které aktuálně na webu máme, se zabývají smrtí policisty."

Mají případy nějaké časové omezení?

„Mluvíme o Historii českého zločinu. Takže je jasná spodní hranice. Rok 1918 a vznik samostatného státu. Horní hranice je někde zhruba kolem roku 1980. Pak už se na případy může vázat určitý druh tajemství."

Pro doplnění si poslechněte v záznamu ještě Radka Galaše, správce sbírek Muzea Policie ČR, který na seriálu Historie českého zločinu spolupracuje. A pak neváhejte a navštivte web HISTORIE ČESKÉHO ZLOČINU.