Umí Fischer počítat?

Problém je v tom, že vzhledem k domluvám obou nejsilnějších stran bude moci těžko určovat, o čem vláda, spojená s jeho jménem, nakonec rozhodne.

Na nátlak sociálních demokratů není například vyloučeno zavedení šrotovného, zvlášť když ho po Slovensku zvažovalo také sousední Polsko. Moc dobrá myšlenka to v zemi, kde se vzhledem k padajícím cenám aut začal právě zvedat obchod s automobily tak jako tak, asi moc není, ale jelikož předvolební klání právě začíná, sociální demokracie se jí pustí těžko. Budoucí premiér původem ze statistického úřadu si ovšem bude jistě umět spočítat, že eventuální šrotovné by se muselo financovat z daní všech, tedy i drtivé většiny těch, kteří se chovali odpovědně, brali ohled na životní prostředí a nejezdili v deset let starých a životní prostředí zatěžujících polykačích benzínu. A zrovna tak by si jistě dokázal spočítat, že těm opravdu nemajetným, kteří mají prastaré auto ve stodole a vyjedou s ním jednou za uherský rok, příspěvek nepomůže, protože na nové auto nemají ani s dotací. Takže to jediné, co se v jejich případě odehraje, budou dubiózní nabídky kšeftařů, kteří si tuhle výhodnou transakci na účet daňových poplatníků nedají ujít na jejich konto.

Úplně nejobtížnější to ovšem bude mít Jan Fischer v okamžiku, až se bude muset pustit do počítání státního rozpočtu na příští rok. Odstupující ministr financí Kalousek nedávno v televizi řekl, že letos se deficit vyšplhá na 130 až 140 miliard. Ještě před koncem loňského roku schodek odhadoval na něco přes 38 miliard. A podle prognóz bude nejspíš ještě hůř. Světové velmoci se sice předstihují v uvolňování obrovských částek na oživení hospodářství, protože se chtějí vyvarovat chyb z velké hospodářské deprese ve 20. letech minulého století, kdy politici zůstali příliš pasivní, ale nikdo neví, jestli tenhle opačný recept dneska zabere.

Zatím se podle znalců navzdory všemu dost přesně opakuje to, co se odehrávalo tenkrát: jak na to upozornil profesor Barry Eichengreen z Berkeley university v Kalifornii ve švýcarském listu Finanz und Wirtschaft , dost přesné paralely lze nalézt mezi kolapsem na Wallstreetu od října 1929 a tím, co se tam odehrává od října 2007. Prudký pokles globální průmyslové výroby od dubna 2008 se zase kryje s vývojem od srpna 1929. Až na to, že dnes je ještě mnohem rychlejší. K tomu dodejme, že právě to cítí Česko velmi bolestně, jelikož má větší podíl sektoru průmyslu než bývá dneska ve vyspělých zemí obvyklé. Šéf svazu odborů Kovo Středula bije kvůli tomu na poplach už hodně dlouho, ale jeho slova zanikají v současných politických šarvátkách.

Problémem zůstávají všude banky, které neplní svou roli a nepůjčují peníze, takže nemohou vyrábět ani podniky, které by zakázky měly, ale potřebují provozní úvěry. Této úlohy se tedy ujímají mezinárodní finanční instituce jako Světová banka nebo Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Prvně jmenovaná například právě vyjednává s polskou bankou PKO BP o tom, že přes ni nalije do vybraných odvětví polského hospodářství půl miliardy dolarů na úvěrech. Podobná jednání vede Světová banka i v Bulharsku a v Chorvatsku. Nakolik to pomůže, je ovšem hlavolam. Nezáviděníhodný pro každého, kdo je u kormidla moci. Zvlášť když je to dobrý počtář.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .