Umění prohrát

Bylo mu jasné, že se za chvíli bude hrát jiná hymna než ta jeho, že se o něj nebudou zajímat fotografové a že při návratu domů projde prázdnou letištní halou. Zápas už pro něj neměl cenu a chtěl ho nějak pokazit. Proto trapně sekal našeho hráče hokejkou do nohy tak dlouho, až si vynutil místo na trestné lavici, aby nemusel prohrát na ledě. Umění prohrávat je disciplína, která se nedá naučit, je to nejspíše dar. Jenomže dar, bez kterého nemá cenu vítězit. Kanadské hokejisty si nebudeme pamatovat jako důstojného soupeře, jakými byli třeba Rusové, Švédi či Američané, ale jako pouhou nepříjemnou překážku, kterou bylo třeba na cestě k zlatým medailím odklidit z cesty. Stačilo pár vteřin, aby se Kanaďané dokonale zesměšnili a navíc vnukli milionům lidí v mnoha zemích světa pocit, že je velká škoda, že zrovna takový tým postoupil do finále.

Byla to škoda pro hokej. Navíc nebýt toho, že měl Ján Lašák ve čtvrtfinále svůj slabší den, mohli být Kanaďané včera někde na dovolené a při slavnostním ceremoniálu by nebylo dusno. V paměti českého fanouška bude po tomto mistrovství určitě předčasným finále klíčový duel s Američany. Nejenže to byl soupeř, který dokázal dát branky a kterého bylo těžší porazit, ale u Američanů nad to nebylo pochyb, že hrají hokej pro radost. Byli z porážky smutní, zatímco Kanaďané pouze naštvaní. Stříbrné medaile mnozí brali, jako by se za ně styděli, a bylo zjevné, že si jich nebudou vážit. Bohužel neexistuje pravidlo, podle kterého by mužstvo, které neumí prohrávat, nedostalo nic. Zavádět ho ale pouze kvůli Kanaďanům asi nestojí za to.