Ukrajinská krize

Odvoláním kabinetu paní Tymošenkové se totiž naplnily nejčernější obavy těch, kteří se střetu ambiciózní a tvrdé političky s novým prezidentem obávali od samého zrodu jejich spojenectví v rámci hnutí Naše Ukrajina. Tymošenkové vláda nakonec nevydržela ani třičtvrtě roku, což rovnou signalizuje problematičnost aliance obou hlavních vůdců oranžové revoluce.

Viktor Juščenko během dnešní tiskové konference prohlásil, že hlavním důvodem rozpuštění této vlády je ztráta "týmového ducha". Prezident dále konstatoval, že mezi jednotlivými ministry a mocenskými skupinami v zemi panují nepřekonatelné rozpory, které vládě brání v klidné a konstruktivní práci. Přeložíme-li si tyto poněkud mlhavé formulace do srozumitelnějšího jazyka, můžeme poměrně směle konstatovat, že v nejvyšších politických kruzích současné Ukrajiny bojují o rozhodující vliv, ale také o obrovské majetky dvě skupiny představitelů ukrajinského velkokapitálu. Jednu z nich přitom reprezentuje Julie Tymošenková, kdežto druhou šéf velmi mocné Bezpečnostní rady státu a bývalý ukrajinský oligarcha Petr Porošenko. Právě toho si vzal na mušku již minulou sobotu odstoupivší státní tajemník Olexandr Zinčenko, který Porošenka obvinil z braní úplatků. Porošenko to označil za sprostou pomluvu a z čela zmiňované Bezpečnostní rady odstoupil také.

Juščenkův poněkud zoufalý a možná nadbytečný tah - zemi totiž za pár měsíců čekají parlamentní volby - byl zřejmě vyvolán i tím, že tento muž, který byl ještě nedávno miláčkem většiny ukrajinského obyvatelstva, se během pouhého půlroku u moci ocitl v palbě nemilosrdné a pohříchu oprávněné kritiky. Inflace v zemi se pohybuje kolem patnácti procent a podle tvrzení opozice se ukrajinský hrubý domácí produkt snížil na třetinu. Prezident sám pak sice z korupčního jednání viněn není, ale jako o naprosto zkorumpovaném se hovoří o celém jeho nejbližším okolí. Juščenkovi rozhodně neprospěla ani nedávná nepříjemná aféra jeho syna, který se po Kyjevě prohání v luxusním BMW (mimochodem dodaném z České republiky), parkuje uprostřed hlavních tříd a utrácí nesmyslné peníze v nejdražších podnicích ukrajinské metropole.

Krizi vládnutí na Ukrajině zřejmě prohloubily i tzv. reprivatizační snahy nového vedení. 8. června vláda získala zpět pod svou kontrolu největší ukrajinskou ocelárnu Kryvorožstal, již sotva před rokem za velmi problematických okolností získal zeť bývalého prezidenta Kučmy Viktor Pinčuk. Kučmův tým přitom sice ztratil moc přímou, ale jeho vliv a tlak na dění v neklidné zemi je stále mimořádný. Mimochodem - bývalý oligarcha Porošenko je svými kritiky typu Oleksandra Zinčenka viněn také z toho, že se snaží hájit právě zájmy ukrajinských novozbohatlíků Pinčukova typu.

Prezident Juščenko do křesla předsedy vlády posadil Jurije Jechanurova, stavebního odborníka a ekonoma, těšícího se zřejmě plné prezidentově důvěře. Právě Jechanurov byl totiž prvním vicepremiérem v Juščenkově vládě za panování prezidenta Kučmy.

Ukrajinu v tuto chvíli čeká jeden ze dvou nejpravděpodobnějších scénářů. V prvním případě se odvolání vlády a jmenování nové naštěstí pro prezidenta ukáže být jen rutinním manévrem, který situaci uklidní a kabinet, který by nakonec mohla mít povahu vlády úřednické, dovede zemi k řádným parlamentním volbám. V případě druhém odstartuje dnešní Juščenkův krok definitivní rozpad uskupení, které v mrazivém lednu na náměstí Nezávislosti ve středu Kyjeva slavilo historický triumf. Rozpad s následky, které v tuto chvíli lze jen těžko předvídat.