Ukrajina: Už žádná překvapení

Dnešní den je pak definitivním koncem jejího snu o tom, že by snad mohla i nadále stát v čele ukrajinského kabinetu. Ostatně nejbližší spolubojovníci Viktora Janukovyče Anna Herman a Boris Kolesnikov takovou možnost naprosto striktně vyloučili hned v únorové povolební noci.

Oznámení o definitivnosti Azarovovy nominace v parlamentu přišlo jen pár hodin poté, co předseda zákonodárného sboru Volodymyr Lytvyn sdělil, že vznikla nová vládnoucí koalice, která má 235 členů. Ta se zrodila na základě dohody, kterou podepsali předsedové parlamentních frakcí Strany regionů, komunistů a Bloku Volodymyra Lytvyna. Podstatné ovšem je, že její součástí je i několik dalších poslanců, kteří do ní vstoupili individuálně. Pro tento účel bylo třeba v tomto smyslu změnit zákon, protože až doposud mohly koalice v nejvyšším ukrajinském zákonodárném sboru vytvářet jen celé frakce. Pro nového předsedu vlády ovšem hlasovalo 242 poslanců, mimochodem i 8 příslušníků strany samotné Julie Tymošenkové. O to je její definitivní pád tvrdší.

Přísně vzato se tento scénář předpokládal už dlouho před prezidentskými volbami a bylo jasné, že podle ukrajinských nepříliš pěkných, zato však zaběhaných zvyklostí se počet přeběhlíků z tábora poraženého může počítat až na desítky. To Julie Volodymirovna velmi dobře věděla - a právě proto jí bylo jasné, že případný Janukovyčův triumf jí kromě role vůdkyně opozice o všechno ostatní připraví. Což se také stalo.

Pár slov k novému ukrajinskému premiérovi Azarovovi. Tento ukrajinský politický veterán měl velmi blízko už k bývalému prezidentovi země Leonidu Kučmovi a patří k úzkému kruhu věrných Viktora Janukovyče, jehož zvolení do prezidentského úřadu vystřídal v čele Strany regionů. Vzděláním je geolog a mineralog. Do roku 1995 pracoval ve svém oboru nejdřív v Rusku a poté i na Ukrajině. Už počátkem 90. let se ovšem začal angažovat i v politice, a to na rusifikovaném průmyslovém východu země v politických formacích, které se postupně přeměnily v dnešní Stranu regionů. V době oranžové revoluce na přelomu let 2004 a 2005 už krátce byl úřadujícím premiérem - do této funkce ho jmenoval Leonid Kučma, když dal Janukovyčovi časově neomezenou dovolenou, aby se ten mohl připravovat na opakované druhé kolo prezidentských voleb. Jak se ale zdá, jeho současnou největší kvalifikací pro tento úřad je fakt, že je nejbližším spolupracovníkem současného prezidenta.

Julie Tymošenková už Azarovův kabinet, který se chystá sestavit realistický rozpočet a chce bojovat se státním dluhem, jenž v poslední době rychle vyrostl na trojnásobek, označila za spolek, hájící výhradně zájmy ukrajinských oligarchů. Bývalý člen Strany regionů a dnes nezávislý kandidát Taras Čornovil zase prohlásil, že "znovu vzniká koalice, která reprezentuje jen polovinu Ukrajiny. Jiný formát, který by něco dával dohromady a poskytl možnost podílet se na výkonné moci taky západu a středu země, opět nevznikl". A to je podle Čornovila i mnoha jiných špatné a znepokojivé. Další důvod k zamyšlení pro Janukovyče, který by podle vlastního prohlášení chtěl být prezidentem všech Ukrajinců.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .