Ukrajina

Není tedy divu, že včerejší zprávě o odvolání premiérky Julie Tymošenkové prezidentem Juščenkem málokdo rozumí. Vždyť spolu tvořili ideální tým! Přišla chvíle, aby se pro Ukajinu vyčlenil nějaký prostor v médiích, ve kterém nám experti dovyprávějí, o co jsme kvůli jiným, aktuálnějším tématům přišli. Pouze v detailech se ale ten ukrajinský příběh bude lišit od jiných, které se po revolucích odehrály v zemích střední a východní Evropy. Politici z tribun slíbili něco, co se pak nestalo. Z toho pak vzešlo zklamání lidí, kteří se cítí svými včerejšími hrdiny podvedeni. Je až s podivem, jak vždy politici v opozici umí přesvědčit, že znají řešení problémů, a jak se vždy nakonec ukáže, že se raději věnují problémům vlastním.

Vysvětluje se to tím, že moc korumpuje, anebo se řekne, že politici lidi v ulicích pouze promyšleně zmanipulovali obecnými hesly a zneužili jejich nespokojenosti s poměry v boji o koryta. Co když to je ale ještě horší? Co když know-how, jak revoluční vítězství použít ve všedních dnech, které následují, neexistuje? Notorická neschopnost politiků dělat to, o čem předtím přesvědčili lidi, že je to správné, je nápadná. Kdo ví, zda nakonec není chyba v tom, že ti na tribuně společně s těmi pod tribunou plédují pro budoucnost, která nemá budoucnost. Co když se tady opakovaně usiluje o zavedení systému, který nepočítá s tím, že by měl vyhovovat všem a dokonce ani většině? Co když máme, co jsme chtěli, a otázka zní, zda jsme to měli chtít?