Turecko: Pobřeží Černého moře

Mezi největší lákadla patří neprobádané stezky v pohoří ve východní části tamních hor, ledovcová jezera, tradiční turecké horské vesnice nebo čajové plantáže. Turecký sever je naprostý opak prosluněného jihu, který je v sezóně zaplaven miliony turistů.

Odlišný kraj

Region v okolí Černého moře se turecky jmenuje Karadeniz. Tvoří celou severní část Turecka a většinou se tímto názvem označuje území mezi Istanbulem na západě až po hranici s Gruzií na východě. Tvoří jej 18 provincií, přičemž celé Turecko má provincií 81. Lidé zde mluví několika specifickými nářečími turečtiny s typickým přízvukem, který mnohdy dělá problém i Turkům, kteří žijí na opačné straně země.

Jiná a krásná je i celková kultura obyvatel tureckého severu, jejich lidová hudba, tance nebo zvyky. Tvrdé životní podmínky v kraji, který nenabízí úrodnou půdu nížin, se podepsaly na tom, jak místní žijí. Jako v celém Turecku i tady přetrvávají silné rodinné vazby, které jsou ve venkovském prostředí ještě užší. Díky tomu se zde uchovávají staré tradice a lidová kultura. Při domácích pracích se zpívají tradiční písně a při zvláštních příležitostech, jako jsou oslavy důležitých životních kroků nebo oslavy náboženských svátků, se nezapomíná na typické kroje a zřejmě nejznámější prvek karadenizské kultury – tanec horon.

Pobřeží Černého moře na severu Turecka|foto: Creative Commons Attribution-NonComercial-ShareAlike 2.0 Generic

Tanec s pistolí

Většinou se jedná o mužskou záležitost. Muži, kteří jsou oděni do elegantních černých kalhot, vestičky, a bílé košile a ozdobeni stříbrnými doplňky, tancují společně v řadě. Pohupují se v rytmu tradiční hudby, kde převažuje zvuk kemence, velmi primitivního hudebního nástroje podobného houslím. Nám Evropanům může tanec připomínat slavné irské tance, podobný je rytmus a připomínají je také rychlé pohyby nohou. Pokud tanec horon uvidíte v podání žen, bude trochu jiný, každé pohlaví má zkrátka po staletí zažitou jinou choreografii. Tančit se dá samozřejmě i bez tradičních krojů a to si možná všimnete jiného zajímavého doplňku, který vykukuje zpod mužských sak. A to pistole.

Přítomnost zbraní v téměř každé domácnosti je zcela normální. Lidé to vysvětlují hlavně tím, že v horském prostředí to vždy byla nutná obrana proti divoké zvěři i případným nechtěným návštěvám. Ve skutečnosti pistole v regionu takřka zlidověly a dnes ji má skoro každý muž. Dokladem je například nedávná poměrně úsměvná událost, která obletěla turecké deníky. Když se jeden muž v Trabzonu rozhodl přepadnout banku a namířil na úřednici zbraň, rázem byl v obklíčení všech ostatních klientů, protože každý z nich měl u sebe svou pistoli. Pokud se v tomto černomořském regionu objevíte na velké rodinné slavnosti, jakou je například svatba nebo narození dítěte, nebuďte překvapení, když uslyšíte výstřely. Takto se tady slaví a na vyjádření radosti tu do vzduchu střílejí třeba i stařenky.

V hledáčku těžařů

Karadeniz je zkrátka řečeno hezky česky region razovity. Lidé mají mnohem blíže k přírodě, jsou věrní tradičnímu životnímu stylu. O to hůře snášejí, že především západní část rozlehlé oblasti se dostala do zájmu velkých těžařských společností. Naleziště uhlí jsou nejčastějším důvodem, proč mizí typické horské vesnice a proč se lidé z hor přesouvají do neosobních měst. Po celém Turecku jsou také lidé z Karadenizu proslulí svým mimořádným smyslem pro humor. Mnoho tureckých vtipů je umístěno právě k Černému moři.

Turecký černomořský přístav Rize|foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic

Černomořské přístavy

Zřejmě nejznámějšími městy jsou Trabzon, Samsun, Sinop nebo Rize. Všechny jsou dnes moderní turecké přístavy s několika historickými památkami, kterých díky poloze není v regionu málo. Tudy vedla Hedvábná stezka a vystřídalo se zde mnoho různých národů – Řekové, Arméni, ale i Rusové, kteří dokonce během 1. světové války zcela ovládli Trabzon. Po válce město připadlo zpátky Turecku, ale ruská komunita si našla cestu zpět. Po rozpadu Sovětského svazu se sem opět přistěhovaly stovky rusky mluvících obyvatel.

Nedaleký přístav Rize je zase proslulý pěstováním čaje a jeho vývozem. S čajovými lístky se zdejší lidé poprvé seznámili ve 40. letech 20. století a do té doby chudé městečko se díky jeho pěstování zviditelnilo. Černý čaj z této oblasti se vyváží do celé země i zahraničí. A netřeba zdůrazňovat, jak moc je proto město Rize významné. Čaj je totiž jednou z důležitých součástí turecké kultury. Malou skleničku s nápojem nejlépe zlatavé barvy dostanete v Turecku při návštěvě jakéhokoliv místa. Kdekoli v Turecku tedy budete usrkávat horkého a sladkého nápoje, vzpomeňte si, že jde o pozdrav černomořského pobřeží.