Tři sta let

Stačí prý umět léčit nemoci, a tomu mají napomoci kmenové buňky. Ty si poradí s infarktem, porušenou míchou či mozkem, jak naznačují úspěšné pokusy. Pokud ovšem má člověk brzy žít po tři staletí, je čas přemýšlet, jak uchovat také prostředí, ve kterém by byl život myslitelný. Nedává totiž valný smysl těšit se dobrému zdraví v nemocném světě. Problém, který řeší naši lékaři, je získat několik milionů korun na ustavení banky kmenových buněk v České republice. Naděje, že se tyto peníze pro vědce najdou, je nesrovnatelně větší než například naděje na podpis Kjótského protokolu, který je pokusem zpomalit proces globálního oteplování planety. A podle scénáře, vypracovaného nedávno Pentagonem, budou klimatické změny způsobené oteplováním už za třicet let ve svých důsledcích ohrožovat národní bezpečnost Spojených států víc než terorismus.

Žít tři sta let má smysl za předpokladu, že člověk kupříkladu těch prvních šedesát stráví studiem, dalších dvě stě se bude věnovat práci, aby si pak užíval čtyřicet let zaslouženého důchodu. Zatím se spíše zdá, že nás čeká masová migrace lidí z oblastí, které se stanou klimaticky nevhodnými pro život, že se povedou války o pitnou vodu, anebo že se pro velkou část lidstva stanou pastí megapole, do kterých se koncentruje stále víc lidí zcela závislých na elektrické zásuvce. Snad teď díky lékařům přehodnotíme zásadu "Po nás potopa". Vždyť umírat v osmdesáti, když má člověk celý život před sebou, by bylo hloupé.