Trepanace lebek po pádu říše Wari

Chirurgické zákroky spojené s otevřením lebky jsou náročné i v moderních podmínkách. Peruánští léčitelé však rutinně prováděli trepanace už před 1000 let. Způsob těchto zákroků studuje bioarcheoložka Danielle Kurinová z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře. Podle lebek z pěti různých nalezišť v provincii Andahuaylas v Andách se zdá, že trepanace lebek se začaly objevovat kolem roku 1000 našeho letopočtu – tedy v době, kdy se hroutila zdejší říše Wari. Příčiny jejího kolapsu neznáme. Danielle Kurinová se ale domnívá, že trepanace souvisejí s násilím, nemocemi a strádáním, které změna přinesla.

Léčitelé zkoušeli různé metody trepanací. Největší procento přeživších pacientů, na jejichž lebkách jsou patrné známky hojení, přinášela metoda, při které se lebeční kost odškrabávala. Méně úspěšné bylo vrtání, řezání do kosti a metoda vyrývání kruhových žlábků. Na lebkách je také znát, že trepanace prováděná při vědomí nebyla formou mučení, jak bychom se snad mohli domnívat. Pacientům byla před zákrokem oholena hlava a po něm jim léčitelé přikládali obklady z léčivých bylin. Podle Danielle Kurinové to naznačuje snahu udržet ošetřené naživu. Léčba trepanací ale nebyla pro každého. Podle archeologických záznamů se zdá, že byla zapovězena u žen a dětí. Zajímavé také je, že některé nalezené lebky byly trepanovány až posmrtně - pravděpodobně proto, aby si léčitel prohloubil znalosti anatomie a vylepšil techniku.

Peruánští léčitelé prováděli trepanace už před 1000 let|foto: Danielle Kurin

Zdroj: University of California Santa Barbara, American Journal of Physical Anthropology