Transplantace tváře

Rozhodnutí francouzského Národního výboru pro etiku sice zatím k dispozici není, ale tým lékařů se už několik měsíců věnuje praktickému výcviku, jak odejmout mrtvému člověku z tváře kůži, maso, svaly, nervy a případně také kosti, a dokonce už prý mají vytipovaného zájemce o cizí obličej. Technicky prý mají doktoři jasno až na drobné otazníky ohledně reakce imunitního systému na cizí tkáň. Co jasné není, je přístup pozůstalých, kteří by se loučili s mrtvým bez tváře, a pocity pacienta, který se po operaci podívá do zrcadla. Pokud ovšem lidstvo akceptovalo jako etické transplantovat srdce anebo ruku, zvyklo by si zřejmě i na transplantaci obličeje.

Modely prý naznačují, že přenesením obličeje na jinou hlavu se jeho podoba změní, takže nehrozí, že by někdo tvář svého blízkého rozeznal v metru na cizím člověku. Co ovšem hrozí, je zneužití dobře myšleného záměru. Jakmile bude existovat možnost vyměnit si obličej, lze si představit, že o ni projeví zájem i někdo, pro koho nejsou problémem peníze a vadí mu vrásky. Anebo někdo, komu vadí současná identita. A možná se nyní rozhoduje o tom, zda naši potomci budou v tvářích svých bližních spatřovat potenciální náhradní díly. Iniciativní lékaři, kterým už nestačí opravovat zlomeniny, zkrátka postavili francouzský Národní výboru pro etiku před pořádně zapeklitý problém.