Trampoty jaderné elektrárny ve Finsku

Jaderná elektrárna Temelín (ilustrační foto)
Jaderná elektrárna Temelín (ilustrační foto)
Jaderná energetika rozděluje experty i veřejnost nejen v Evropě. Podle jejích příznivců je právě jádro čistým zdrojem I řešením , jak zajistit dodávky elektřiny, podle odpůrců je ale drahá a představuje bezpečnostní I další rizika. Některé evropské země včetně sousedního Německa už reaktory nechtějí, naopak Finsko I Česká republika chtějí stavět další atomové elektrárny. Jaká poučení plynou z finské zkušenosti?

Od roku 1990 se v Západní Evropě celých patnáct let nepostavil žádný jaderný reaktor. Až po této dlouhé době souhlasilo s výstavbou nového bloku Finsko, konkrétně Olkiluoto 3. Podle plánů měl elektřinu dodávat už v roce 2010, francouzská Areva, která zakázku získala, ho ale dodnes nedokázala spustit. Finové jsou tak alespoň spokojeni s budováním vlastního hlubinného úložiště jaderného odpadu.

Otvíráme malou branku a kráčíme k malé betonové budově. Kromě plotu s ostnatým drátem téměř nic nenasvědčuje tomu, že vcházíme do přísně střeženého podzemí. A stejně tak by málokdo řekl, že pod námi se nacházejí kilometry chodeb. "Tohle je úložiště nízko a středně radioaktivního materiálu. Nalevo se tak uskladňují třeba použité oděvy, napravo pak materiál zamořený např. při čištění apod.", ukazuje mi o chvíli později, kdy už stojíme v podzemním, z poloviny zaplněném silu pan Pasi Tuohimaa ze společnosti TVO provozující jadernou elektrárnu Olkiluoto. V současnosti jsou v provozu dva reaktory, třetí se staví a vedení firmy výhledově uvažuje o vybudování ještě jednoho bloku. V každém případě je ale existence vlastního úložiště jaderného odpadu, navíc přímo v areálu elektrárny jednou z priorit.


Jako ve včelím úle

"Skála tady v Olkiluotu je stará 1,8 miliardy let, proto se domníváme, že tu ještě hodně dlouho bude. A právě to byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsme se rozhodli postavit úložiště pro vyhořelé jaderné palivo právě zde", vysvětluje další z představitelů energetické společnosti Timo Seppälä, zatímco scházíme tunelem níž a níž. Finální výstavba takovéhoto úložiště ale přichází až po letech výzkumu, který zahrnuje nejen studium podloží, druhu a stavu hornin či stovky zkušebních vrtů, ale třeba i srovnávací průzkum v extrémních podmínkách, konkrétně v Grónsku. Celý komplex podzemního úložiště pak má být hotov v roce 2020 a počítá se s tím, že se v něm bude jaderný odpad ukládat sto let.

"Podívejte na tyhle díry, záměrem je ukládat vyhořelé palivové články právě do nich. Jde o jakási pouzdra. Vnitřní litinový kontejner pak má podobu včelí plástve - palivové soubory se zastrkávají do jednotlivých otvorů. Vnější kontejner je měděný a kolem něj bude ještě izolace z bentonitu. Náš výzkum trval třicet let a investice dosáhly miliardy eur", vysvětluje Timo Seppälä . Kapacita podzemního úložiště nazvaného Onkalo, tedy jeskyně je přitom dostačující pro celkem šest fungujících reaktorů.

"Pokud není jaderný odpad bezpečný v žulovém skalním podloží starém jednu miliardu a 800 milionů let, které je stabilní a předvídatelné, jaká je tedy jiná bezpečnější alternativa? Nedokážu si žádnou takovou představit", je přesvědčen Timo Seppälä.


Bezpečná, ale drahá

Mnohem vice než o bezpečnosti úložiště se však ve Finsku diskutuje o samotné elektrárně Olkiluoto, především pak o reaktoru č.3, který buduje francouzská Areva. Proud totiž měl do sítě dodávat už v roce 2010, nyní se mluví o roce 2016. A téměř trojnásobně také narostly náklady na jeho výstavbu, které nakonec mají činit 8,5 miliardy eur.

"Jedním z důvodů, proč tomu tak je, byla hned v počátku skutečnost, že Olkiluoto 3 byl vůbec prvním reaktorem, který se po dvaceti letech začal v západní Evropě budovat. Dále jde o dosud největší a nejvýkonnější reaktor nové, třetí generace o výkonu 1650MW, který bude pohánět největší a nejvýkonnější parní turbínu na světě. A v neposlední řadě se výrazně zvýšily nároky na bezpečnost", vypočítává příčiny tak velkého zpoždění i zdražení stavby Käthe Sarparanta s tím, že právě nyní probíhají těsnící a tlakové zkoušky.

Stále se naopak čeká na zajištění automatizace výroby. Bezpečnost je ale, jak dodává, to nejdůležitější, proto má nový blok i pět záložních systémů dodávky proudu, aby se neopakovaly třeba problémy z Fukušimy. Pro vedení společnosti je ale důležité, že se reaktor nakonec spustí, trvá také na tom, že za něj nezaplatí víc, než původně dohodnuté tři miliardy eur. S tím však nesouhlasí Areva a s finskou firmou zahájila arbitráž, rozhodnutí tak leží na Mezinárodní obchodní komoře v Paříži. Největším kritikem celého projektu ale od začátku byli finští Greenpeace, kteří tvrdili, že byl postaven na nerealistických časových plánech. Areva tím podle ekologů jen chtěla dosáhnout co nejnižší cenové nabídky. Aktivisté navíc říkají, že Finsko má jiné a levnější možnosti výroby elektřiny.

"Pro nás je nejlepší možností získávaná z větru. Finsko má velmi dlouhé pobřeží a právě na něm mohou větrné elektrárny stát. Nepotřebují tak žádnou další podporu. Zastánci jádra pak často argumentují tím, že sníží naši závislost na dovozu, a to i z Ruska. Jenže když nám Rusové dodávají elektřinu za nižší než tržní cenu, tak proč by jí finské podniky nekupovaly?", ptá se Jehki Harkonen z Greenpeace. Na tom, že se ale Olkiluoto 3 dostaví, se ale nic nezmění. Navíc většina obyvatel z okolních obcí jadernou energetiku, která se na celkové výrobě elektřiny ve Finsku podílí zhruba jednou pětinou, vnímá pozitivně, i když zejména mladí lidé vyjadřují i určité obavy.


Finská přímá demokracie

"Myslím si, že je to dobré, protože hodně lidí tak má práci. Na druhé straně se však trochu bojím, nevěřím úplně, že je to bezpečné", svěřuje se mi asi 25tiletá žena z města Rauma, které je od Olkiluota vzdálené asi 25 kilometrů. Pravdou ale je, že bez podpory a souhlasu obcí by ve Finsku žádný reaktor nemohl být postaven. A konkrétně podíl ve společnosti provozující jadernou elektrárnu Olkiluoto stojící na stejnojmenném ostrově v Botnickém zálivu má celkem 133 obcí, největší balík akcií, celých deset procent pak vlastní i hlavní město Helsinky.

"Pokud zdejší pětitisícová komunita řekne, že tady nemůžeme fungovat, tak jsme prostě mimo hru. Takhle velké pravomoci nikde jinde v Evropě nemají, ale to je podle nás demokracie. Jinak je však naše přítomnost zde přínosem. Do místní pokladny jdou přímo daně ze zisku, přesně dvě třetiny, což vloni činilo 12 milionů eur, a samozřejmostí jsou další benefity. Sponzorujeme i místní hokejový klub, a to už 35 let", dodává finský novinář Pasi Tuohimaa.