Topolánkovo americké memorandum a evropská alergie

Protože cestovat do Ameriky bez ponižujících administrativních procedur, jaké dosud zažíváme, je něco, co Topolánkovi může jedině přidat body.

Je to důležité i proto, že se tímto krokem česká politika pevněji váže na americkou, české zájmy na americké. Je možné, že střednědobým důsledkem vízového memoranda bude výstavba radaru v Česku, ale s tím snad každý při Topolánkově odjezdu do USA počítal, to není nic nového a překvapivého. V politice je vždy něco za něco. Velká praktická výhoda pro tisíce občanů je vyvážena jednou nevýhodou, která zašmodrchá vnitropolitickou debatu, ale v konečném důsledku může být opět výhodou. Protože země, v níž je umístěn americký radar, sice může být pro teroristy zemí cílovou, jak říkají odpůrci radaru, ale je také zemí pečlivěji střeženou právě samotnými Američany, takže její ohrožení je vlastně menší.

Kromě toho bližší vazba na Ameriku nám může v mnoha směrech být užitečná ve třetím dopadu Topolánkova memoranda, a to je vztah k Evropské unii.

Ta vystartovala ihned po zveřejnění úmyslu uzavřít bezvízový styk s USA velmi alergicky. Evropská unie sice tvrdí, že důvodem její nevole je fakt, že ČR vyjednávala s USA separátně, bez koordinace s ostatními novými státy unie, a tím jako by nevzala ohled na společné zájmy. Evropská komise říká, že usiluje o to, aby vízová povinnost byla zrušena všem unijním nováčkům. To by se dalo pochopit, kdyby ovšem toto údajné úsilí mělo nějaké reálné plody. Zatím spíše platí to, co řekl místopředseda vlády Alexander Vondra: "Česko požádalo neúspěšně EU o pomoc při zrušení víz zhruba před třemi lety. Kdybychom nic nedělali, jen seděli se založenýma rukama, obávám se, že za další dva, tři roky zase budeme ve stejné situaci jako teď," Navíc Vondra připomněl základní fakt, že čeští občané musejí mít víza do USA, zatímco Němci, Britové či Holanďaně ne. "Není absolutně žádný důvod pro dvojí standard," řekl Vondra.

Skutečný důvod popuzení evropských administrátorů je zřejmě jinde. Brusel vidí velmi nerad, když se kterákoli, a nadto nová členská země chová autonomně, emancipovaně, svébytně. Když si hlídá své zájmy, o něž dostatečně nepečuje společná unijní politika. Když dává Unii najevo, že umí být soběstačná a dokonce efektivnější a úspěšnější ve svém jednání. Kromě toho, jak řekl politolog Daniel Marek z olomoucké Palackého univerzity, většina kompetencí v této oblasti zůstává na národní, nikoli unijní úrovni.

Argumentování tím, že USA vyžadují výměnou za bezvízový styk předávání citlivých informací o občanech ČR cestujících do USA, je licoměrné a komické. Už dnes přece dostávají američtí úředníci ve formě vyplněných formulářů k žádosti o vízum všechny informace, které potřebují. Myslet si, že americká tajná služba, má-li potřebu a důvod, je odkázána v poskytování informací na sdělení jednotlivých turistů, by bylo přece naivní. Takže nejde o věcný argument, ale o propagandu.

Na evropskou notu nasedli ihned čeští socialisté a komunisté. Separátní vyjednávání s USA o zrušení víz zkritizoval stínový ministr zahraničí ČSSD a místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Podle něj je Česko "servilní vůči USA a bourá jednotu EU". Podle Zaorálka mohou být důvěrné informace o občanech Česka zneužity. Podle europoslance KSČM Miloslava Ransdorfa je lepší solidární tlak celé unie než jednoho státu. Je typické, že zástupci právě těchto stran vlastně jen papouškují oficiální bruselskou rétoriku a neuvažují vůbec o skutečných zájmech českých občanů, kteří je do českého či Evropského parlamentu zvolili.

Tím konečně také hodně říkají o povaze samotné Evropské unie a jejích struktur, o způsobu, jímž evropští byrokraté myslí, a o idejích, které jim jsou všem společné.

Navíc, věcně vzato, je bruselská kampaň dvojnásob absurdní: Evropská unie by měla mít radost z českého úspěchu, protože se stává precedentem, na nějž se příští vyjednavači z Pobaltí, Polska či Maďarska budou moci spolehlivě odvolávat. A Američanům se bude špatně jedněm odmítat to, co druhým poskytli. Jenže v Bruselu nevládne v těchto věcech rozum, nýbrž uražená emoce. Reakce na Topolánkovo memorandum je toho jasným důkazem. Nechci se podrobně rozepisovat o celé historii, za více než 50 let toho bylo napsáno více než dost a spektrum názorů snad již nemůže být ani širší. Tak jen shrnu ve stručnosti to, co se tehdy vlastně událo. Na přelomu 40. a 50. let minulého století se dala dohromady parta velmi mladých mužů ve složení Josef a Ctirad Mašínovi, Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata. Nesouhlasili se zaváděním totalitního režimu po roce 1948 a rozhodli se proti němu bojovat.

Vůdčí roli měli ve skupině bratři Mašínové. A není divu, protože se narodili v rodině důstojníka a byli vychováváni a vedeni k opravdu demokratickým hodnotám. A jejich otec, podplukovník Josef Mašín stál v době hitlerovské totality v čele skupiny odbojové organizace ÚVOD. A v tomto boji přinesl i oběť nejvyšší: vlastní život. A tato skutečnost se musela na jejich životech nesmazatelně podepsat. Toužili proto žít v takové společnosti, kde by lidská svoboda nebyla omezována žádnou totalitou. Uvědomme si také, že v době zahájení své odbojové činnosti byli velmi mladí a nevyzrálí a jejich rozhodování tím bylo jistě velmi ovlivněno. Nakonec každý z nás může potvrdit, že v tomto životním období provedl mnoho činů nerozvážných.

Protože možnosti odbojové činnosti byly podle jejich názorů velmi omezené, rozhodli se opustit území republiky. Předpokládali, že bez finančního zajištění a zbraní se jim opuštění republiky nepodaří. Proto se rozhodli si tyto prostředky opatřit jakýmkoliv způsobem. Proto se dopustili vražd a najednou zjišťují, že pro ně neexistuje cesta zpátky. Zvolí únikovou cestu do Západního Berlína, přes NDR a výsledkem jsou další tři mrtví. A pak ještě další dva patřící ke skupině, kteří byli zadrženi a popraveni. Také se pokoušeli o jistou sabotážní činnost, když zapalovali stohy slámy. A neuvědomovali si, že ožebračují již jednou ožebračené rolníky násilím kolektivizované. A že je vystavují riziku postihu ve formě umístění do táborů nucených prací. A tahle skutečnost je málo známa.

A jejich osud po zdařeném útěku? Nechali se naverbovat do americké armády. To také o něčem vypovídá a nedivím se, že názory na jejich činnost jsou tak rozdílné. Osobně se necítím být povolán posuzovat důvody jejich činů, musím však mít podle svého svědomí jisté námitky k jejich posuzování hodnoty lidského života. A patrně v této situaci nejsem sám, když ani po 18 letech života ve svobodné a demokratické společnosti nebylo jejich jednání oceněno žádným vyznamenáním. K tomu došlo až letos, kdy je vyznamenal premiér české vlády Topolánek při své návštěvě v USA. Přitom prohlásil cosi o splněném životním snu, což zase ve mně vzbudilo značné rozpaky.

Nechci nikomu upírat právo ocenit svého bližního za poskytnutou pomoc, sympatii či cokoliv jiného. To k lidskému chování a jednání plně patří. Však všemožné spolky a společnosti své nejlepší či vynikající příslušníky oceňují. Ať jsou to chovatelé, včelaři, sportovci, umělci či vědci. Je to jejich právo a ocenění jedinci jsou pak v rámci svého spolku či společnosti velmi váženi a respektováni.

V široké veřejnosti jsou však nezasvěceným obvykle úplně neznámi. Trochu jiná situace je v oceňování jednotlivců v rámci státu a jeho organizací. Jsou to různá státní a vojenská vyznamenání udělovaná za mimořádné činy. Mezi ně bych zařadil i některá ocenění udělovaná mezinárodními společnostmi jako je například Nobelova cena. Pro jejich udělení platí přísná a pevná pravidla a kriteria. Návrh na udělení předkládá obvykle jiná osobnost než ta, která ocenění schválí a udělí. Výjimky bychom pak také našli. Patří mezi ně především diktátoři a panovníci v méně demokratických společnostech. Předpokládám také, že tato vyznamenání nelze libovolně vymýšlet, že jejich název, druh i počet je stanoven zákonem. A tak mi vadí, že ani pan premiér vlády, ani média neuvedli přesný název ocenění. Můj dojem z celé té věci je ten, že toto ocenění bylo právě a jen pro tento případ vymyšleno.

Jak jsem ale uvedl výše: neupírám nikomu právo ocenit z nejrůznějších důvodů svého bližního. Tedy až na jednu výjimku. Ústavního činitele oprávněného z titulu své funkce takovéto ocenění udělit. Ale to už jsem také uvedl: musí být splněna přesná a přísná kriteria. Bylo tomu tak v tom případě doopravdy? Pak nebyla veřejnost řádně a odpovědně informována.

Nebo to byla soukromá iniciativa pana Mirka Topolánka? Potom je to všechno u úplném pořádku. Až na jedno: občanům nebyla poskytnuta pravdivá a objektivní informace. ¨ Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .