Tlučhořovic rodinku natáčíme u mě doma, popisuje herec Jiří Lábus
„Změnit hlasy a charaktery postav, které namlouvám, umím ve vteřině. Je to jen technika,“ popisuje Jiří Lábus. Spolu s Oldřichem Kaiserem a mistrem zvuku Milošem Kotem už 31 let natáčejí rodinku Tlučhořových. „Vlastně žijí s námi – netočíme už ani ve studiu, ale u mě v bytě. V kuchyni, která má okno do dvora a je tam ticho, si vždy sedneme, dáme si kafe a říkáme si, o čem ten další díl bude,“ dodává.
Cokoli herce napadne, svěřují svým notýskům, třeba i v tramvaji. Každý díl rodinky má něco přes čtvrt hodiny, takže se vždy dopředu dohodnou, kdo co bude říkat a jak by to mělo končit.
„A pak jdeme do pokoje – mám tam šatnu, kde naštěstí nejsou skříně a dveře, což je výhoda pro Miloše Kota. Jsou tam jen obleky a další věci, takže to pak krásně izoluje a je to jako studio.“
Čtěte také
„Miloš má počítač, sedí kousek od nás, spustíme čistou improvizaci a jen nám dává znamení, kolik času máme do konce.“
Jedou ale na první dobrou, jak se říká. „Nečistí se nic,“ přiznává mistr zvuku Kot. „Jen když se pánové ,odbourají‘, což se samozřejmě stane. To, když se ozve něco venku, nebo fór, kterému se opravdu smějí, tak to se vystříhává.“
„Velká radost pánů je, když mi mohou přidělat práci,“ uzavírá Kot.
Víc si poslechněte sami v audiozáznamu pořadu Hovory Naděždy Hávové.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
