Tibet

25. srpen 2006

Dalajláma žijící od roku 1959, tedy po okupaci Tibetu Čínou, v indickém exilu, protože se nechtěl podílet na užším přičlenění své země k Číně jako tzv. ředitel přípravného výboru pro autonomii Tibetu, je díky bývalému prezidentu Václavu Havlovi u nás velice známou a uznávanou postavou.

0:00
/
0:00

Naopak Čína, která považuje Tibet jen za svou provincii a brání se jak proti větší autonomii, tak proti osamostatnění Tibetu jednasedmdesátiletého Dalajlámu považuje za svého nepřítele. Prudce se rozvíjející Čína v minulých měsících otevřela dokonce novou vysokohorskou železnici spojující Lhasu, hlavní město Tibetu, s městem Golmud v sousední provincii Qinghai. Od května byl do Tibetu dosazen ústředním výborem tamnější komunisticé strany jako nový stranický šéf Zhang Qingli, blízký čínskému vedení. Qingli se osvědčil už v bližším přičleňování muslimské provincie k Číně a nejspíš proto byl do této funkce dosazen. Německý zpravodajský časopis Der Spiegel s ním přinesl obsáhlý rozhovor, v němž se velice ostře vymezuje proti Dalajlámovi. Říká: "Pro XIV. Dalajlámu je Tibet vlastí, a Čína mateřská země. On ale svou mateřskou zemi podvedl. V padesátých letech rebeloval a v pozdních osmdesátých letech vyvolal nepokoje v Lhase. Rebelie byla zaměřena proti lidu, vládě a celé společnosti. Destabilizoval Tibet".

Redaktoři stranickému bossovi namítli, že přesto je Dalajláma ve světě velice respektován, což si ovšem stranický představitel Číny v Tibetu nechce vůbec připustit. Po chvíli rituálních řečí nový stranický boss řekl: "My máme jasnou politiku. Jedině v tom případě, když se skutečně Dalajláma vzdá všech činností proti společnosti a mateřské zemi a když zastaví své rozbíječské aktivity a celé společnosti ve světě oznámí, že se vzdá idee nezávislosti Tibetu, bude mít otevřené dveře k vyjednávání. Bohužel zatím Dalajlámova rétorika a jeho činy si odporují. Říká: Já chci najít střední cestu a akceptuji, že Čína musí zůstat jednotná, ale ve skutečnosti nepřestal ani jeden den v rozbíječských aktivitách. Naopak chce čtyři další územní celky integrovat k Tibetu. Chce být šéfem Velkého Tibetu, přeje si, aby odešla ze země lidová osvobozenecká armáda a chce zemi proměnit ve starou feudální říši, kterou řídili jen úředníci, šlechta a mniši. Ti ovládali 95 procent ostatního obyvatelstva. Navíc chce pro Tibet ještě více autonomie než má Honkong a Macau. To jasně dokazuje jeho rozbíječské úmysly".

Ve velké části rozhovoru se předseda tibetské čínské komunistické strany jenom diví a stále zdůrazňuje, že Dalajlámu skoro nikdo nezná, že jeho přívrženci jsou jenom nepřátelé Číny, pár věřících, ti, kteří nevěděí o co ve skutečnosti jde a ti, které on vede jako své ovečky k omylům. Podotkli-li redaktoři časopisu, že přesto, co si Čína o Dalajlámovi myslí, je nositelem Nobelovy ceny míru a uznávaným mužem.

Tato poznámka přivedla čínského komunistu jen k údivu a zase zopakoval staré známé fráze, že nechápe jak taková osoba může být vyznamenána nějakou cenou a teatrálně se zeptal: Co Dalajláma učinil pro mír? A hned si odpověděl: Naopak si uvědomte, jak se provinil na tibetském lidu. Jak škodlivý je pro Tibet a pro Čínu. Vůbec nechápu, proč tolik zemí se o něj vůbec zajímá.

Ze žurnalistického pohledu je velice pozoruhodné, že ač byl rozhovor časopisu Der Spigel veden na nejvyšší úrovni, s dvěma redaktory ho vedl i šéfredaktor Stefan Aust, nikdo z přítomných nezmínil právo na sebeurčení národů a lidská práva vůbec, která jsou právě tím nejkorektnějším minimem, na kterém se euroatlantická civilizace shodla a podle kterého posuzuje i jednání ostatních. To byl přece také ten hlavní důvod, proč byla v Norsku udělena Dalajlámovi Nobelova cena míru.

Když jsem s Dalajlámou v roce 2002 mluvil, řekl mi: " Čína se proměňuje a předpokládám, že se i nadále bude měnit. Čína je velice důležitá země a je nejlidnatější zemí na světě. A aby se mohla skutečně přidat ke světu, tak musí přijmout globální trendy jako je demokracie, otevřená společnost, svoboda informací, vláda zákona a respekt k lidským právům a náboženským svobodám. Věřím, že Čína se vydá směrem k těmto globálním trendům. Budoucnost Číny je tedy přímo závislá na tom, jak se postaví k těmto hodnotám. A větší svobody v Číně, například větší svoboda slova samozřejmě pomáhá i Tibetu při hledání nějakého řešení. Každá svoboda slova umožňuje dialog a ten tvoří základ mírového soužití. Proto věřím, že se do Tibetu vrátím." Rétorika nového stranického šéfa Tibetu je však zatím v přímém rozporu s optimismem Dalajlámy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio