Thomas Kulidakis: Vzestupy a pády Evropské unie v roce 2018

Členské země a unijní instituce se musely vypořádat se vzájemnými vztahy, zaujmout postoj k několika zahraničně politickým výzvám, řešit otázku nelegální migrace a uprchlictví a především najít recept na obnovení ekonomického růstu v eurozóně i mimo ni.

Thomas Kulidakis: Rakouské předsednictví EU bylo spíše udržovací a nevýrazné

• Upravit
• Smazat

Už za několik dní předá Rakousko štafetu předsednictví Radě Evropské unie Rumunsku.

Z hlediska institucionálního byl už leden roku 2018 poznamenaný obavami, jestli Bulharsko zvládne své první předsednictví radě členských států Evropské unie.

Nakonec se ukázalo, že jedna z nejchudších a nejnovějších zemí se své role zhostila bez významných problémů. Mezi její velké úspěchy patřilo obnovení pozornosti k regionu západního Balkánu, jehož neunijní země se chtějí do evropského klubu přidat.

Jejich ambice byly potvrzené na summitu v Sofii. Z hlediska České republiky je to příznivý vývoj, protože členství balkánských zemí je i naše zahraničně politická priorita.

Půlmiliardový blok Evropanů

Thomas Kulidakis: Jednáním o brexitu si EU potvrdila sílu jednoty

• Upravit
• Smazat

Dosavadní průběh jednání o podmínkách brexitu je dobrý příklad síly, kterou členské státy Evropské unie disponují, když navenek vystupují jednotně.

Obecně se jedná o geopoliticky nekonformní situaci, kdy mezi jihovýchodním křídlem unie a jejím zbytkem jsou nečlenské země. Stabilizace západního Balkánu je o to důležitější, že o něj starý kontinent soupeří s Čínou a Ruskem. Moskva touží po mocenském vlivu, Peking po obchodním předpolí pro přístup dále směrem do unie.

S předsednictvím prvního pololetí roku 2018 souvisela také neúspěšná snaha nalézt společný přístup k nelegální migraci a uprchlictví. Nepodařilo se prosadit kompromisní návrh nouzového mechanismu pomoci zemím náhle stiženým náporem běženců z pera bulharského předsednictví a Evropské komise.

Celá otázka byla přenechaná předsednictví Rakouska v druhé polovině roku. Ani Vídni se ale nepodařilo sjednotit jednotlivé členské země. Ba co víc, do hry se na konci roku vrátila vlna vzájemného obviňování.

Thomas Kulidakis: Brexit, Francie, Španělsko a zahraničně politická důvěryhodnost EU

• Upravit
• Smazat

Setkání předsedy Evropské unie a šéfky britské vlády se obešlo bez velkých gest a tiskových konferencí. Není se co divit.

Země visegrádské skupiny s výjimkou Slovenska byly opět obviněné z nesolidarity, západní země si vyslechly slova o nepřípustném vměšování do azylové politiky jiných států. Došlo také na úvahy krátit dotace údajně nesolidárním zemím, což naštěstí pro nás zatím neprošlo. Přístup by to byl chybný, protože kohezní fondy a migrace se směšovat nemají.

Evropská unie je založená na právu, takže fondy na rozvoj mají plynout dál. Pokud nějaké země porušily nařízení ohledně migrace, vše se má řešit u soudu. Což se řeší, protože velkou novinkou roku 2018 bylo podání žaloby na Českou republiku, Polsko a Maďarsko kvůli neplnění kvót schválených v roce 2015. Spory mezi východem a západem unie se nesly také ve znamení obav o stav soudnictví a liberální demokracie v Polsku a Maďarsku.

Evropská unie se musela v roce 2018 vyrovnat i s nátlakem Spojených států amerických. Prezident Donald Trump chválil brexit a hrozil, že jeho země se nebude nadále podílet na obraně Evropy.

Thomas Kulidakis: Udělá rumunská premiérka ostudu celé Evropské unii?

• Upravit
• Smazat

Začnu osobním zážitkem. Na letošním summitu šestnácti zemí východní a střední Evropy s Čínou se konala hlavní tisková konference. Na pódiu řečnil čínský premiér Li a jeho bulharský protějšek Borisov coby zástupce hostitelské země. V první řadě před pódiem seděli zástupci ostatních států, jeden předseda vlády vedle druhého. Mezi nimi a novináři byla prázdná řada, v níž byl mladý muž. Vytrvale šeptal slůvka překladu angličtiny své šéfce, ženě středního věku.

Závazek v rámci NATO prý už pro USA nebude směrodatný, pokud evropské země nebudou vydávat více na obranu. Krizi se naštěstí podařilo zažehnat stejně jako hrozící eskalaci obchodní války mezi starým kontinentem a jejich zaoceánských spojencem. Což je dobře, protože by poškodila všechny.

Velkým zahraničně politickým sporem se stal přístup k Íránu. Jadernou dohodu s ním Evropané chtějí udržet, Spojené státy ji vypověděly. Ve výsledku došlo poprvé po dlouhé době k opravdovému sblížení zájmů unie a Číny s Ruskem, které chtějí pokračování úmluvy s Teheránem také.

Největší zahraničně politická otázka vznikla kvůli Rusku. Jedna část Evropské unie s ním chce spolupracovat více, především kvůli vidině přísunu nerostných surovin. Druhá chce zaujmout co nejpřísnější postoj kvůli obavám z ruské rozpínavosti.

Jedná se o spor tradiční, stále nedořešený. V této souvislosti je třeba vnímat také pokusy posílit obrannou spolupráci unijních zemí. Umožnil to mimo jiné brexit, protože Londýn dlouho blokoval hlubší integraci, včetně obranné. Při jednáních o podmínkách odchodu Velké Británie z unie si 27 členských států k vlastnímu prospěchu reálně vyzkoušelo sílu společného postupu půlmiliardového bloku Evropanů.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Konec roku přinesl vzepětí občanské nespokojenosti, které začalo ve Francii a rozšiřuje se do zbytku Evropské unie. Lidé mají převážně sociální požadavky, které odmítají minulé roky extrémního šetření.

Široké sociální protesty tedy v Evropě nezažehla krize Řecka, které se konečně pustilo memorand s věřiteli a snaží se postavit na své nohy, ale francouzští demonstranti, pro něž se vžilo označení hnutí žlutých vest.