Thomas Kulidakis: Rakouské předsednictví EU bylo spíše udržovací a nevýrazné

Rakousko předá štafetu předsednictví v Radě Evropské unie Rumunsku (vlevo rakouský kancléř Sebastian Kurz, vpravo rumunský prezident Klaus Iohannis)
Rakousko předá štafetu předsednictví v Radě Evropské unie Rumunsku (vlevo rakouský kancléř Sebastian Kurz, vpravo rumunský prezident Klaus Iohannis)

Už za několik dní předá Rakousko štafetu předsednictví Radě Evropské unie Rumunsku.

Vídeňská vláda měla šest měsíců na zprostředkování dohody mezi členskými státy a dosažení úspěchu svých hlavních priorit. Rakouská snaha ale v naprosté většině nebyla korunovaná úspěchem. Předsednictví bylo spíše udržovací epizoda unijního života.

Thomas Kulidakis: Na Rakousko raději v EU moc nespoléhejme

Rakousko se ujímá předsednictví v Radě unijních států (Sebastian Kurz, Donald Tusk a Bojko Borisov)

Teze, že státy nemají přátele, ale pouze své zájmy, platí pro našeho jižního souseda dvojnásob. Vzhledem k tomu, že se Rakousko na půl roku ujímá předsednictví v Radě unijních států, měli bychom si dobře zhodnotit jeho cíle. A klást důraz jen tam, kde se na základě minulých zkušeností můžeme spolehnout, že Vídeň své postoje nezmění jako pověstná korouhvička v silném větru.

Náš jižní soused si pro svůj půl rok ve vrcholné zahraničně politické funkci zvolil motto „Evropa, která chrání“. Obyvatele zemí Evropské unie nicméně i v druhém pololetí roku 2018 obcházel strach z teroristických útoků.

Jeho oprávněnost bohužel v závěru letošního roku potvrdila střelba ve francouzském Štrasburku, kde útočník zavraždil několik lidí a mimo jiné přerušil zasedání Evropského parlamentu. Okamžitě se objevily debaty o sdílení informací mezi členskými státy a hlavně do jaké míry jsou funkční bezpečnostní orgány, když zase útočil člověk sledovaný pro možnou radikalizaci.

V tomto ohledu se unijním státům pod vedením Rakouska nepodařilo přesvědčit občany, že se nemusí obávat, protože někde v zátiší se o jejich ochranu starají dnem i nocí profesionálové spolupracující napříč Evropou i s kolegy v zahraničí.

Ambice být mediátorem Evropy

S veřejnou ochranou souvisela také první priorita rakouského předsednictví. Bezpečnost a migrace měly být podle kancléře Kurze oblasti, v nichž Vídeň dosáhne znatelného pokroku. Jenže se nepodařilo ani závazně domluvit posílení pobřežní stráže Frontex, ani dohodnout reformu azylového systému. Jako zcela nereálný se ukázal rakouský nápad vyloďovacích center pro migranty a uprchlíky mimo Evropu.

Už potřetí se Rakousko postavilo do čela rady Evropské unie

Pavel Novák a velvyslanec Rakouska v ČR Alexander Grubmayr

Alpská země přebírá předsednictví v čele s historicky nejmladším lídrem –jedenatřicetiletým Sebastianem Kurzem. Moderuje Pavel Novák.

Ideu smetly ze stolu neunijní státy západního Balkánu, které byly zmiňované jako možní ochotní partneři. Podle jejich politického vedení by tyto země něco takového nepřipustily za žádné peníze ani za členství v Evropské unii.

Negativně se k vyloďovacím centrům vyjádřily i mimoevropské země. V závěru roku už také bylo jasné, že v porovnání s lety 2015 nebo 2016 sice do unie míří méně běženců, pořád jsou jich ale desítky tisíc.

Rozpor mezi státy visegrádské skupiny s výjimkou Slovenska a většinou unie ohledně solidarity se vyřešit také nepodařilo. Částečně i kvůli politice chytré horákyně v podání vídeňské vlády. Ta sice je nyní proti novým kvótám, ale na nesolidaritu ostatních může poukazovat, protože předtím 120 tisíc běženců přijala.

Další prioritou Rakouska byla stabilizace bezprostředního okolí Evropské unie a důraz na oblast západního Balkánu. Ve spolupráci s předcházejícím bulharským předsednictvím se Vídni podařilo udržet balkánské nečlenské státy v naději na přistoupení, protože si nikdo nedovolil je vyloženě odmítnout.

Jiří Pehe: Sblíží se Rakousko s Visegrádem?

Jiří Pehe

Někteří čeští komentátoři a politici vidí výsledky rakouských voleb jako signál, že se Rakousko ve svých pohledech na Evropskou unii a migraci začíná sbližovat se zeměmi Visegrádu.

Naopak, například Srbsko otevřelo další dvě kapitoly. Na dobré cestě jsou také Černá Hora a Albánie. Právě tato priorita se Rakousku zdařila nejvíce a je světlým bodem jeho předsedání v čele Rady Evropské unie.

Třetí priorita byla zajištění prosperity a konkurenceschopnosti prostřednictvím digitalizace a stability. Je to jaksi tradiční součást v podstatě každého předsednictví. Světlo světa ovšem nespatřila žádná nová opatření, která by skýtala naději na velké ekonomické oživení.

Růst eurozóny coby motoru unijní ekonomiky se stále pohyboval kolem dvou procent, nezaměstnanost atakovala procent deset, k inflačnímu cíli Evropské centrální banky se neustále daří blížit jen s největšími obtížemi. Nespokojenost občanů se stavem hospodářství a sociální situace vyústila ve vlnu demonstrací, která se z Francie rozšířila i do dalších zemí.

Thomas Kulidakis

Rakousko mělo ambiciózní cíle být mediátorem spojujícím Evropu a dosáhnout Evropské unie řešící hlavně důležité věci ke spokojenosti unijních občanů. V konečném součtu je ale možné rakouské předsednictví popsat jako ničím se nevymykající půl rok, jehož největší klad je, že mohl být také horší.

Spustit audio

Související