Jiří Pehe: Sblíží se Rakousko s Visegrádem?

18. říjen 2017

Někteří čeští komentátoři a politici vidí výsledky rakouských voleb jako signál, že se Rakousko ve svých pohledech na Evropskou unii a migraci začíná sbližovat se zeměmi Visegrádu.

Rakouským lidovcům koneckonců pomohlo k vítězství nejen charisma Sebastiana Kurze, ale i posun k k protiimigrační rétorice. A vládní koalici zřejmě vytvoří se Svobodnými, kteří jsou i v samotném Rakousku často označováni za krajní pravici.

Ti, kdo vidí ve výsledcích rakouských voleb náznaky přibližování k politice zemí Visegrádu, ale evidentně příliš pozorně nesledovali výroky rakouských politiků a programy rakouských stran, jakož se ani nenamáhali se skutečně objektivním srovnáním rakouské politiky s tím, čeho jsme svědky v zemích Visegrádu. Rozdíly mezi Rakouskem a zeměmi V4 jak v otázkách migrace, tak v otázkách evropské integrace jsou totiž i nadále značné.

Začít lze tím, že i rakouští Svobodní, které leckdo hází do jednoho pytle s Národní frontou Marine Le Penové ve Francii nebo s Alternativou pro Německo, nejsou zásadně protievropští. Chtějí, aby Rakousko nejen nadále zůstalo v Evropské unii, ale aby také zůstalo v eurozóně. Srovnáme-li postoje této údajně extrémně pravicové strany s postoji těch českých, umístili by se Svobodní u nás někde v politickém středu.

Rakouští lidovci i Svobodní sice chtějí výrazně omezit migraci a uzavřít migrační trasy v Evropě, ale nemluví ve stylu většiny politických stran či dokonce vlád v zemích Visegrádu, které dnes víceméně odmítají přijímat jakékoliv uprchlíky. Rakousko bude i v případě vytvoření koaliční vlády lidovců a Svobodných jisté počty uprchlíků dál přijímat, i když to budou počty výrazně nižší než v minulosti a budou nastavena přísnější kritéria pro jejich pobyt či možná udílení sociálních dávek.

Šéf populistických Svobodných Heinz-Christian Strache

Země jiné kategorie

Rakousku by se přitom mohl jen málokdo divit, kdyby přijalo migrační politiku stejně restriktivní jako země Visegrádu, protože v době vrcholící migrační krize přijalo v přepočtu na hlavu více uprchlíků než Německo. Jenže ani uprchlíky zaplavené Rakousko se pod vládou Kurze k tak restriktivní migrační politice, jakou praktikují země Visegrádu, neuchýlí.

Ani se Svobodnými ve vládě navíc v Rakousku nedojde k žádným pokusům zaškrcovat liberální demokracii, přepisovat účelově ústavu či omezovat veřejnoprávní média, jak to vidíme ve visegrádské čtyřce zejména v Polsku a v Maďarsku.

Rakousko zůstane liberální demokracií a právním státem, který se bude podílet v případně zformovaném tvrdém jádru EU na další evropské integraci. Svobodní sice mohou mít proti některým výraznějším integračním krokům námitky, ale nemohou jít příliš daleko, protože Kurz má v záloze koalici se sociálními demokraty.

Sečteno a podtrženo: jakkoliv by mnozí politici v zemích Visegrádu rádi argumentovali, že vývoj v Rakousku nyní dává za pravdu jejich dosavadní politice v oblasti migrace, evropské integrace, odmítání eura či snah omezovat některé principy liberální demokracie, Rakousko zůstává ve všech těchto oblastech nadále zemí jiné kategorie.

Sebastian Kurz

Pro příklady není třeba chodit daleko, ani u nás. Výroky, které běžně pronáší český prezident či lídři některých našich stran, které patří nikoliv k extrémistickému okraji ale k hlavnímu proudu české politiky, by si v Rakousku nedovolil vyslovit ani údajně extrémně-pravicový lídr Svobodných Heinz-Christian Strache.

autor: Jiří Pehe
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.