Thomas Kulidakis: Unijní summit a migrační pravda

28. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nelegální migranti v Turecku

Ty tam jsou dny, kdy se unijní summity zabývaly migrací dlouhé hodiny nebo i dny a vzbuzovaly velké vášně. Tentokrát se podařilo závěry o migrační politice schválit za přibližně deset minut a šlo se dál. Nelegální migraci mají zastavit další peníze především pro Turecko. O kšeftu s legalizovanou migrací za peníze v podobě zlatých víz se ve vší slušnosti nemluvilo.

Vláda v Ankaře se může těšit na minimálně tři a půl miliardy eur, které mají putovat na podporu především syrských uprchlíků. Podle Ankary je to málo, byť si může přičíst ještě další skoro dvě miliardy, které zbývají vyplatit z balíku slíbeného v migrační dohodě roku 2016.

Čtěte také

Z hlediska Turecka je to ale pořád málo, což se dá pochopit, protože migranty a uprchlíky skutečně na svém území má. A to ty, o které v unijním spolku převážně není zájem. Dokonce i dotyčné lidi Turecko zadržuje, jen sem tam je nechá přes hranici s Unií projít, proletět nebo proplout, aby připomnělo svůj význam.

Celkově nespokojenost Turecka se závěry summitu narůstá v přímé úměře k radosti Kyperské republiky a Řecka. Obě země dosáhly podmínění celní unie uznáváním všech členských států, včetně řecké části Kypru. Pozitivní pobídky za uklidnění vztahů ve východním Středomoří, kde se hraje o zemní plyn, zatím na pořadu dne nejsou, stejně jako nejsou vyloučené případné sankce vůči Turecku, pokud nebude sekat latinu podle unijních představ.

Dobře pojatá legální migrace

Turecko odmítlo jak obvinění, že používá migrační kartu coby nástroj zahraniční politiky, tak přístup, kdy v jeho očích je Unie mluvčím Řecka a Kyperské republiky. Z druhé strany samozřejmě zaznělo, že to není pravda a Unie musí stát za svými členy. Což je zajisté záslužné a mělo by to tak být ve všem. Ovšem za danou solidaritou se nemluvilo o kvótách a přerozdělování, takže v konečném důsledku se zdá, že všichni zvítězili.

Čtěte také

O migraci se ovšem mluvilo po roce především proto, že po koronavirové pauze se zase snaží přijít více běženců. Naštěstí se nejedná o zas tak dramatické nárůsty, aby se zvedly vášně podobné vyhroceným rokům předchozím. Unijní veřejnost je navíc pohlcená úvahami, zdali bude moci v rámci starého konfliktu migrovat za dovolenou, prací, jestli přijedou turisti, zdali budou roušky, respirátory, jestli je po koronakrizi, či nikoliv.

Na celé debatě je nejvíce zajímavé, jak se na světlo světa dostala nepříjemná pravda, že o statusu nechtěného či se skřípěním zubů trpěného migranta a uprchlíka, nebo chtěného a vítaného přistěhovalce rozhodují mimo jiné peníze. Řada členských států praktikuje politiku zlatých víz. Některé jsou přísnější více, jiné méně.

Čtěte také

Kupříkladu Česká republika je přísná velmi, protože na zlaté vízum je kromě jiného potřeba 75 milionů korun a vytvoření 20 pracovních míst. Jiné státy, včetně Řecka a Belgie, vyjdou laciněji. V Řecku například stačí investovat 250 tisíc eur do nemovitosti, v Belgii založit společnost a investovat 350 až 500 tisíc eur za pět let. Program zlatých víz ale mají skoro všechny členské státy.

Nepříjemná pravda také je, že ono asi nejde nic udělat vzhledem k migraci stoprocentně dobře – pro jedny to bude vždycky moc a pro druhé málo. Pochybovat o tom, že peníze vládnou světem, mohou jen osoby zcela naivní. Pokud členské státy považují zlatá víza za legální, legální jsou. Pokud věří, že státy přijímající poplatky za zadržování migrantů a uprchlíků nebudou své požadavky stupňovat, budiž.

Thomas Kulidakis

Příjemná pravda je, že se o migraci začíná zase mluvit alespoň trochu realisticky. Pravda totiž je, že dobře pojatá legální migrace, například studijní a pracovní, pomáhá pochopit, že neexistují dobré a špatné země, ale jen dobří a špatní lidé a všude je chléb o dvou kůrkách. Osobní sblížení a zkušenost pak mohou napomoci přehlušit bubny války a černobílého rozdělování.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio