Thomas Kulidakis: Čtvrt miliardy eur jako smíření s neúspěchem v nelegální migraci
Evropská komisařka pro vnitřní záležitosti Ylva Johanssonová přivezla do Řecka slib 276 milionů eur na nové uprchlické tábory na řeckých ostrovech v Egejském moři. Mají zlepšit podmínky, ve kterých migranti a uprchlíci žijí, nebo například umožnit dětem chodit do školy. Na první pohled humánní a solidární projev je sice lepší než nic, ale znamená zároveň přiznání neúspěchu.
Historie daných táborů se začala psát v roce 2015. Statisíce lidí prchaly před válkou v Sýrii, před konflikty v Africe i na Středním Východě, před politickým útlakem nebo cestovaly za vidinou lepšího živobytí na starém kontinentě. Nejvíce z nich zvolilo takzvanou východní středomořskou trasu vedoucí z Turecka do Řecka a dále přes Balkán do srdce Evropské unie.
Čtěte také
Tisíce lidí se denně hromadily na relativně malých ostrovech, do té doby mimo Řecko známých hlavně coby dovolenkové destinace. Případně pro slavnou historii. Například ostrovu Lesbos ji dodala slavná antická básnířka. Situace byla více než chaotická, protože se zdálo, že nikdo neočekával migrační vlnu, o níž nejen vládní odborníci tvrdili, že je otázkou času.
Srdce se řadě lidí svíralo strachem z migrantů. Jiným soucitem s osudem a podmínkami příchozích i v důsledku úmrtí lidí utopených po převrácení chatrných bárek překonávajících mořské úžiny mezi Řeckem a Tureckem, tudíž mezi Tureckem a Evropskou unií. Jiným představou, jak se dá na migrační krizi vydělat.
Začala vnitropolitická unijní krize symbolická bojem o solidaritu nejen s Řeckem, ale také s dalšími unijními členy, kteří se kvůli své geografické pozici ocitli v první linii snahy vyrovnat se s nenadálou zátěží.
Vyčlenění dalších unijních peněz
Na daných ostrovech vyrostly takzvané hotspoty, kde měli být migranti a uprchlíci maximálně měsíc nebo dva, než se zaregistrují a přemístí. Nakonec se z hotspotů, neboli dočasných záchytných středisek, staly tábory, kde některé lidské duše zůstaly roky.
Mezitím probíhal boj o takzvané kvóty, protože když se nepodařilo přesvědčit všechny členské státy k migrační solidaritě po dobrém, zkoušelo se to alespoň právoplatným politickým většinovým hlasováním.
Čtěte také
Po šesti letech celá situace vypadá tak, že stávající Evropská komise a předsednická země se zaklínají, že oni tentokrát uspějí tam, kde předchůdci neuspěli. Tedy že se podaří nalézt shodu na nové migrační a azylové politice. Státy jihu trvají na přerozdělování, střed a východ nechce, mezi nimi je koalice ochotných, která přebírá běžence i teď. Kupříkladu Německo na konci letošního března převzalo dalších 120 uznaných uprchlíků z Lesbosu, čímž završilo svůj roční závazek převzít z Řecka skoro tři tisíce lidí.
Oznámení eurokomisařky Johanssonové o dalších zdrojích na lepší, hezčí, pohodlnější, bezpečnější a obecně lépe vybavené tábory je možné brát jako výraz solidarity a humanity. Je to ale zároveň výraz smíření s faktem, že z hotspotů se staly oficiální tábory obklopené neoficiálními, kterým se v žargonu ne bez důvodu začalo říkat džungle.
Vyčlenění dalších unijních peněz potvrzuje fakt, že se z dočasných táborů staly dlouhodobé struktury, které podle protestujících místních obyvatel budou malá města konzervující stávající stav.
Přitom by stačilo málo. Kupříkladu alespoň v době, kdy je kvůli koronaviru menší migrační tlak, pomoci vyřizovat azylové žádosti i v jiných členských zemích. Odmítnuté žadatele vracet do zemí původu, ostatním po bezpečnostní prověrce pomoci v souladu s mezinárodním právem a v duchu empatie.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
