Thomas Kulidakis: Syrští uprchlíci na pochodu do Evropy, Andrej Babiš a unijní zahraniční politika

15. říjen 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Syrští uprchlíci

Bezpečnostní zóna v severní Sýrii se ukázala jako pouhá iluze.

Stejně jako přání premiéra Andreje Babiše věřit tureckému prezidentovi Erdoganovi, že pro návrat více než tří a půl milionů syrských běženců v Turecku vytvoří bezpečné zázemí. Místo toho čelíme hrozbě, že Ankara skutečně do Evropy migranty pošle.

Čtěte také

Výhrůžky tohoto typu nejsou nové. V průběhu migrační krize zazněly několikrát. V podstatě vždy, když se tureckým partnerům Evropské unie chtělo zatlačit na evropský integrační spolek. Tentokrát je důvodů více. Turecku se nelíbí, že unijní politici nazývají jeho invazi do kurdských oblastí invazí, zvažují ekonomické sankce a údajně neposílají dost peněz na starost o migranty už v Turecku přítomné.

Vláda prezidenta Erdogana by si představovala politickou podporu unie v mezinárodních organizacích, protože vytlačení Kurdů od svých hranic považuje za nezbytnou podmínku zachování vlastní bezpečnosti.

Autonomní, nedejbůh samostatný Kurdistán Turecko oprávněně děsí. Bojí se separatistických tendencí Kurdů v Turecku. Pohledem unijních politiků a veřejného mínění unijních obyvatel je ale invaze na území jiného státu nepřijatelná.

Zahraniční politika EU

Co se týká samotné podpory turecké vlády v péči o přítomné migranty, Evropská unie už polovinu ze slíbených šesti miliard eur splatila. Další část má být vyplacená brzy. Tentokrát z ní půjde ještě více pro potřeby samotné turecké vlády, než v minulosti.

Čtěte také

Hovoří se zatím o přibližně 800 milionech eur v první tranši necelých dvou miliard. Dokud se Turecko o migranty stará, peníze mu náleží. Mělo by ale také plnit dohodu s Evropskou unií v obou jejích částech, což zatím nedělá.

Za prvé, počty běženců přicházejících do Evropy přes Řecko, Kypr a Bulharsko rostou. Podle OSN jsme už na úrovni roku 2016. Německý ministr vnitra se obává, že se zopakuje situace z roku 2015.

V takovou chvíli se mohou splnit turecká slova, že vlády unijních členských států pod náporem migrantů nevydrží ani půl roku. Obzvláště v případě států Visegrádské čtyřky, na které je vyvíjený neustálý tlak, aby přijímáním běženců solidárně pomáhaly zemím nejvíce zatíženým.

Čtěte také

Za druhé, zatím se nedaří vracet běžence zpět do Turecka. Jejich stále vyšší počet nutí řeckou vládu, aby je přesouvala z přeplněných ostrovů. Jakmile ale vkročí na řeckou pevninu, dohoda se na ně už nevztahuje a zpět být vrácení nemohou. Premiér Babiš ale neměl pravdu, když mluvil o unijní zahraniční politice ve vztahu k Sýrii jako o slabé. Těžko může být totiž slabé a bezzubé něco, co v podstatě reálně neexistuje.

Zatímco na papíře existuje unijní diplomatický sbor, i úřad Vysokého představitele pro zahraniční politiku, v reálu se Evropské unii nedaří prosazovat své zájmy. A to nejen v Sýrii, ale také na západním Balkáně, ve vztahu k Africe, Číně, USA nebo Rusku.

V silových otázkách rozhoduje armáda, jejíž společné nasazení v případě Evropské unie nehrozí. V získávání vlivu mají náskok jiné mocnosti, protože výměnou za peníze nebo dodávky zbraní chtějí jen náklonnost, vstřícnost a zdroje.

Thomas Kulidakis

Prezident Erdogan nemusí posílat cíleně migranty a uprchlíky do Evropy. Andrej Babiš nemusí kritizovat v podstatě neexistující zahraniční politiku Evropské unie, pro jejíž vznik nic neudělal. Migranti přijdou z Turecka sami, protože tam nemohou pracovat a studovat a do válečné zóny se jim logicky nechce. Evropská unie buď v zájmu vlastního přežití společnou zahraniční politiku na základě většinového rozhodování ustanoví, nebo si dále nechá útrpně vyhrožovat a ponese následky vlastní neschopnosti.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio