Thomas Kulidakis: Sud prachu a právo občanů na odpor
S neustálým zpřísňováním a uvolňováním protiepidemických opatření žije většina zemí Evropy už skoro rok. Za tu dobu se starým kontinentem prohnaly protesty, většinou končící násilím státní moci i demonstrujících. Jejich příčiny, dopad a podstata přesahují vztah k novému koronaviru. Obzvláště když se podle listu The Economist rozsah demokratických práv snížil ve světě nejvíce od začátku měření v roce 2006.
Část společnosti se rozhořčuje kvůli údajnému ohrožení zdraví protestujících i těch, kteří by s nimi následně mohli přijít do kontaktu. Vládní představitelé mluví často o nezodpovědnosti a v případě Nizozemska jsme také slyšeli slova o „kriminálnících“ a „verbeži planety“.
Čtěte také
Do hry se také dostalo házení do jednoho pytle v podobě nálepkování demonstrantů proti nejrůznějším projevům lockdownu coby „popíračů koronaviru“ a „odmítačů dodržování nezbytných opatření“.
Na druhé straně jsou demonstranti, kteří své činy mohou v některých případech obhajovat právy zhmotněnými kupříkladu ve Všeobecné deklaraci lidských práv nebo evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V České republice z těchto mezinárodních dokumentů vychází naše Listina základních práv a svobod.
Násilí je násilí
Její hlava druhá se jmenuje Lidská práva a základní svobody. V ní jsou v druhém oddílu práva politická, článek 23 konkrétně říká:
„Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“
Demonstranti ve svých očích mohou tvrdit, že se necítí zastoupení zvolenými orgány. Na jejich stranu se moc politiků první třídy nestaví.
Čtěte také
Činy demonstrantů jsou totiž mimo jiné vyjádřením politického postoje opozičního k oficiálně přijaté linii, která politickým rozhodnutím upřednostnila zdraví ohrožené populace před jinými aspekty společenského života státu. Fungující otevřenou ekonomikou počínaje, právem shromažďovacím a možností pohybovat se bez zákazu vycházení konče.
Mezi demonstrujícími tudíž nejsou jen nějací stoupenci konspiračních teorií, popírači nebezpečnosti covidu-19, ale také lidé upozorňující, že se dostali do ekonomických potíží. V neposlední řadě také ti, kteří by se rádi setkávali s jinými.
Přesahující moment v rovině politické spočívá také v tom, že v části společnosti narůstá přesvědčení o používání dvojího metru. Zatímco demonstrace příznivců Donalda Trumpa, zásahy policie v Rusku a Bělorusku jsou vehementně odsuzovány, zásahy při demonstracích odpůrců karanténních opatření nebo aktivistů hnutí Black Lives Matter jsou politickou elitou přijímané s o poznání větším pochopením.
Části společnosti je logicky zatěžko věřit vysvětlení, že jedni si zbít zasloužili, protože ohrožují veřejné zdraví a nerespektují vládní karanténní nařízení, zatímco druzí si to nezasloužili, protože demonstrovali opoziční postoje a bojují za svobodu. Pro danou část společnosti je opozice proti různým lockdownům bojem za svobodu neméně hodnotným, protože podle svých slov bojují za život k žití a proti krachu hospodářství.
Čtěte také
Zásahy ozbrojených složek jsou výraz násilí, který se těžko hájí. Násilí je násilí.
Stačí se podívat na záběry z protestů v Nizozemsku, po kterých Češka, nerabující, nebijící se, následkem zásahu vodním dělem skončila s rozbitou hlavou. A to měla ještě štěstí. Při zhlédnutí daného videa tuhne krev v žilách stejně jako při sledování jednání policie třeba v Bělorusku. K výbušné situaci se přidává fakt, že konec protiepidemických opatření zdá se v nedohlednu. Částečně i vinou prozatím v mnoha zemích zpackané očkovací akce a vakcínového nacionalismu.
Demonstranti v různých státech jeví odhodlání ve svých aktivitách pokračovat do stejné míry, do jaké jsou státní autority rozhodnuté vynucovat svou moc. Ničemu nepomáhá ani fakt, že v několika zemích byli pod záminkou protikoronavirových opatření rozehnáni i demonstranti pochodující kvůli jiným věcem, než je koronavirus. Například v Řecku při připomínce povstání studentů proti vojenské juntě 17. listopadu.
Nezbývá tedy než doufat, že neměl pravdu jeden z nizozemských politiků, podle kterého se s takovou společnost dává na cestu směřující k občanské válce.
Sud prachu by potřeboval odejmout roznětku kompromisem, který se nachází mezi touhou vše zavřít a touhou chovat se, jako by se nic nedělo. Metoda ochrany ohrožených skupin a pokračování očkování společně s uvolňováním restrikcí by mohla pomoct v kombinaci s pořízením vakcín a léků na nejtěžší průběh covidu-19.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
