Thomas Kulidakis: Stropnického tanec mezi balkánským geopolitickým porcelánem

Vzájemné vztahy mezi státy regionu jsou totiž natolik komplikované, provázané, křehké a historickými křivdami poznamenané, že je obtížné najít postoj, který by alespoň jednu diplomatickou reprezentaci nepopudil.

Petr Hartman: V4 jako spolek odpadlíků, nebo hráz proti pokrytectví?

• Upravit
• Smazat

Spolek odpadlíků nebo záruka toho, že Evropu zcela neovládne pokrytectví. Takto diametrálně se liší pohled na společenství čtyř států, které více či méně úspěšně navzájem spolupracují už pětadvacet let. Řeč je o Visegrádské čtyřce, která v posledních týdnech poutá pozornost evropských politiků i médií.

Takového cíle dokáže dosáhnout buďto jen pravý diplomat, který toho samozřejmě dosáhnout chce, nebo ten, komu přeje mimořádné štěstí. Nebo je možný způsob třetí, založený na dobré přípravě organizátorů a vyhnutí se sporným tématům.

V případě českého emisara platí, že měl při příjezdu v zásadě tři základní volby. Za prvé nepřijet a nemíchat se do místních poměrů, což by vzhledem k účasti ostatních byla ostuda.

Za druhé se mohl snažit pomoci vyřešit staré spory a riskovat cestu do pekel dlážděnou dobrými úmysly. Nebo s nejlepší možnou vůlí a snahou zdůrazňovat společný jmenovatel. Tím se stala vyhlídka na členství zemí západního Balkánu v Evropské unii a NATO, spolupráce v energetice a mírně filozofická debata o budoucnosti Evropy.

Upřednostňování jedné země Balkánu před jinou

V4 je v plné síle a stále tady, popírá zvěsti o rozpadu společenství předsedající Maďarsko

• Upravit
• Smazat

Pohled pod povrch dění ve Visegradské čtyřce odhalil, že se její členské státy jednoznačně shodovaly právě jen v pohledu na problematiku migrace, soudí analýza na serveru Politico. A zdůrazňuje, že Praha a Bratislava mají ve skutečnosti mnohem rozdílnější postoje k současnému unijnímu dění a dalším významným problémům, než je tomu v případě Varšavy a Budapešti. Maďarsko teď v rámci rotačního konceptu V4 předsedá. Země trvá na tom, že jakékoli spekulace o štěpení středoevropského společenství nejsou pravdivé. „Slyšíme varovné signály o oslabování jednoty Visegrádu, ale situace je taková, že jsme stále tady,“ nechal se na nedávném oficiálním fóru v maďarské metropoli slyšet šéf tamní diplomacie Péter Szijjártó.

V tomto ohledu platí, že český ministr zahraničí se své úlohy zhostil dobře. Řeckým hostitelům pod starověkým Poseidonovým chrámem polichotil, že hrají významnou úlohu v regionu a poděkoval jim za zprostředkování dialogu se zeměmi západního Balkánu. Těm vzkázal, že jejich členství v Evropské unii Česká republika dlouhodobě podporuje a je připravená kdykoliv pomoci na technické úrovni nebo přenosem dobré zkušenosti.

Byť slib vypadá vágně, jistou hloubku má, protože čím dále na sever a západ unie, tím je podpora přistoupení nových zemí slabší. Za prvé kvůli jistému rozčarování z členských zemí přistoupivších v roce 2004 a 2007. A za druhé země západního Balkánu trpí zčásti újmu na základě předsudků, které jsme zažili při přistupování i my. Obavami z přílivu levné pracovní síly, která bude brát práci místním počínaje, strachem ze zvýšení kriminality konče.

Větší bezpečnost? Zaveďme společnou armádní jednotku zemí V4, navrhuje slovenský prezident

Do České republiky dorazil na první oficiální návštěvu slovenský prezident Andrej Kiska. V rozhovoru s Helenou Šulcovou po lince z Bratislavy se dotknul otázky armády a vojenské spolupráce zemí V4, ale také vyjádřil soustrast rodinám českých vojáků, kteří zahynuli v Afghánistánu. „Měli bychom nést zodpovědnost za to, v jakém světě žijeme, proto bychom v armádních misích neměli přestávat,“ míní.

Jedná se ovšem o velmi liché argumenty, neboť například v případě Albánie platí, že se zeměmi schengenského prostoru má bezvízový styk už teď. Reálná, ale často z hlediska popularity politiků raději vynechávaná úvaha tedy zní, že ti Albánci, kteří už v unii být chtějí, v ní stejně už jsou. Českému ministru zahraničí ovšem v jeho misi pomohla ještě jedna věc, která ale celou akci neblaze poznamenala.

Na setkání Visegrádu se zeměmi Balkánu totiž nepřijeli vysocí vládní představitelé Srbska a Kypru, kteří si ve stejném termínu uspořádali raději své vlastní jednání na nejvyšší úrovni hlav států.

Stejně tak Rumunsko, Slovensko a Slovinsko vyslaly jen své státní tajemníky, takže se jejich nejvyšší reprezentace nemusely potkat se zástupci Kosova. Vzhledem k tomu na setkání chybělo Srbsko, jedna z největších a nejstrategičtěji položených zemí Balkánu. Neboli jihovýchodní Evropy, jak se stále častěji říká.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Bělehrad vědom si svého významu se ostatně nenechá tlačit ke zdi, a případ Kosovo prý hodlá obchodovat. A s tím lavíruje mezi unií, Spojenými státy, Ruskem a Čínou. Osud Srbska je také klíčový pro stabilitu a bezpečnost celého regionu a zprostředkovaně také zbytku Evropské unie. Především jejich členů na východě.

Příští setkání V4 se zeměmi regionu, unijními i neunijními, už má mít konkrétní náplň jenom jednoho bodu, ať už bezpečnosti, energetiky nebo pomoci s přístupovými jednáními. Bylo by hrubou chybou, kdyby se naše státní správa oblasti diplomatické účastnila upřednostňování jedné země Balkánu před jinou, protože to je přesně způsob, jak učinit z porcelánu střepy.