Jan Vávra: Agresivita a vzpoura proti liberální demokracii
Pokus o atentát na předsedu vlády sousedního státu způsobil šok i u nás. Náhle jsme byli konfrontování s tím, jaké důsledky může mít vzrůstající agresivita a nesnášenlivost ve společnosti. Obecně se má za to, že hlavní podíl na tom mají sami politici.
Naše vládní špičky se sice dokáží celkem ovládat a premiér Fiala působí na veřejnosti spíš jako farář než jako politik, ale jinak platí, že čím dál od pomyslného středu se na mapě politického spektra strana nachází, tím větší tendenci k agresivitě u jejích členů vidíme.
Najdou se ovšem výjimky, vzpomeňme na extempore starosty jedné pražské městské části, kupodivu člena strany hlásící se ke konzervativismu. Strana se ho ovšem chystá vyloučit.
Čtěte také
Nadávky, osobní urážky a obhroublý slovník se stávají samozřejmostí jak při jednáních Poslanecké sněmovny, tak při různých vystoupeních na veřejnosti i na sociálních sítích. Skoro se zdá, že se nemalá část našich politiků řídí doporučeními, které v nejnovějším filmu o mladých letech Donalda Trumpa, uvedeném letos v Cannes, dává budoucímu prezidentovi jeho právník.
Existují tři základní pravidla úspěchu, říká: za prvé všechno popři, za druhé neustále útoč na ostatní a za třetí nikdy nepřiznávej porážku. Úspěch Trumpa ukazuje, že to v současném světě do značné míry funguje. Nejen marketinkoví odborníci, ale i veřejnost je často okouzlena brutální zábavností, s jakou někteří politici likvidují své soupeře.
Tolerance?
Stát a jeho instituce navíc projevují vůči extremismu čím dál větší toleranci. Svědčí o tom i nejnovější zpráva o extremismu v ČR, kterou nedávno vydalo ministerstvo vnitra a která již například vůbec nezmiňuje SPD.
Je to zřejmě způsobeno rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 7, který v dubnu nařídil ministerstvu vnitra, že se musí omluvit SPD, že ji ve zprávě o roce 2020 označil za uskupení s xenofobními a nacionalistickými prvky. Výsledkem je, že se strany, nedávno označované jako extrémistické, stávají součásti mainstreamu.
Není to jen náš problém. V nadcházejících evropských volbách očekávají všichni úspěch krajně pravicových a extremistických stran. Nebýt toho, že se někteří vůdci německé AfD snažili oživit ducha nacismu, mohly být jejich vyhlídky ještě vyšší. To má samozřejmě hlubší důvody, než je jen chování politiků.
Stoupající podpora stran, které byly ještě nedávno označovány za extremistické nebo fašistické, je průvodním jevem sílící vzpoury nemalé části populace proti systému liberální demokracie. Část společnosti nemá takové materiální výhody a životní příležitosti jako elity globalizovaného světa a pokládá neoliberální ekonomický systém za krajně nespravedlivý.
Už jen jako přívažek vzpoury proti nerovnosti v distribuci bohatství tuto část společnosti popuzuje i to, že vládnoucí elity prosazují své představy o individuálních svobodách jako závaznou společenskou normu – tedy to, co nazýváme kulturními válkami.
Extremistické strany se tedy snaží využít frustrace té části populace, která touží zúčtovat se současným systémem a pomstít se tak ekonomickým, kulturním a jiným elitám. Tato vzpoura proti liberální demokracii představuje pro naši společnost větší nebezpečí než přistěhovalci, Green Deal a asi i než současná agresivní politika Ruska.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
