Thomas Kulidakis: Střet strategií boje s covidem

11. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Odložit ústenku (ilustrační foto)

V podstatě od začátku koronakrize probíhá střet dvou základních strategií boje s covidem-19. Takzvaný přístup nulového přenosu má své zastánce, stejně jako přístup nechat společnost žít s covidem jako s jakoukoliv jinou chorobou typu chřipka nebo neštovice.

Oba přístupy mají své zástupce, kteří pro řečnickou zjednodušující ránu do tváře protistrany nejdou nikdy daleko. Na jedné straně tak stojí ti, kteří tvrdí, že zastánci pokračování života společnosti jako před koronakrizí zabíjí lidi na covid.

Čtěte také

Na straně druhé přichází protiargument, že lidé prostě umírali, umírají a umírat budou, stoupenci nulového přenosu přitom ale zabíjejí talent budoucích generací zavřením škol, stejně jako naděje na život k žití, možnost hospodářského růstu nebo i jen základní sociální kontakt. 

Od samého počátku se obě strany šermují čísly, ani jedna ale zatím nezasadila soupeři naprosto smrtící úder statistickým kordem. Zčásti je na vině i prostý fakt, že kupříkladu počty nakažených vycházejí z dílčích dat, protože se testuje jen vzorek obyvatel, a ne populace celá.

Škoda každého zmařeného života

Počty lidí, kteří ztratili živobytí, počty těch, kteří naopak vydělali, stejně jako hádka o to, kolik lidí umírá na covid a kolik s covidem, jsou průvodní jevy základního konfliktu, který s očkováním nabral nový rozměr. Kupříkladu vlády Singapuru nebo Velké Británie se rozhodly, že strategii nulového přenosu opustí.

Čtěte také

To znamená, že přestanou uplatňovat ta nejvíce karanténní opatření a zkusí žít s covidem jako s jakoukoliv jinou nemocí. Jejich přístup pramení z přesvědčení, že jestliže očkování chrání před těžkým průběhem a smrtí, vysoké procento proočkovanosti populace tento postup umožňuje.

Kupříkladu Izrael, také šampion v očkování, se ale rozhodl některá dříve opuštěná omezení znovu zavést. V Evropě se většina států vydává pokračováním cesty nulového přenosu, snaží se ale i kvůli letní sezoně omezovat co nejméně.

Důraz se klade na očkování, jeho popularitu má zvýšit částečná povinnost v kombinaci s pozitivní motivací v podobě různých loterií, odměn, poukazů. Dále negativní motivace zvýhodňováním očkovaných. Nechybí ani apely na vlastenectví. V konečném důsledku rozhodne důvěra občanstva ve vakcinaci, povzbuzená o to víc, oč budou sice stoupat počty nakažených, ale zároveň bude ubývat mrtvých a hospitalizovaných s těžkým průběhem.

Čtěte také

Pokud ale i přes vakcinaci k této nepřímé úměře v poměru nakažených na straně jedné a vážných průběhů na straně druhé nedojde, už tak nahlodaná důvěra se může zhroutit zcela. Stejně jako dosažený pokrok v uvolnění společenského a hospodářského života. Na řadu pak mohou přijít buďto rezignace vlád v podobě symbolického pokrčení ramen a uvolnění všeho, nebo rozhodnutí prosadit další opatření a vakcinaci silou státní moci.

Do celé rovnice je třeba zahrnout další proměnnou, a to chování samotného viru. Množí se hlasy, že podle aktuálních dat je sice varianta delta více nakažlivá, ale méně smrtící. Viru se totiž v rámci vlastního pudu sebezáchovy zabíjet hostitele příliš nevyplácí. To je bod pro tábor horující pro život s covidem jako jakoukoliv jinou nemocí, protitábor nulového přenosu ale může říct, že škoda každého zmařeného života.

Thomas Kulidakis

Rozhodování, na kterou stranu se přidat, je nezáviděníhodné a může dopadnout jakkoliv. O správnosti každého z postupů rozhodne až historiografie tvořená lidmi budoucnosti. My, současníci, momentálně víme, že přístup nulového přenosu se už ozkoušel, ale nulového přenosu nedosáhnul, koronavirus se šíří dále a nabírá na síle. Postup vakcinace a už samotná existence vakcín tedy mluví spíše ve prospěch odbočky na křižovatce na cestu, kterou za nás zatím prošlapávají Singapur a Velká Británie.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio