Thomas Kulidakis: Sliby a chyby G7

Jsou symboly nové doby, v níž spolu už málokdy bojuje klasická levice a pravice. Místo toho často soupeří pravicově konzervativní populismus s populismem liberálním.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Summit G7 potvrdil narůstající nejistotu ve světě

Populismus liberální symbolizuje Emmanuel Macron. Budí naději na mezinárodní spolupráci, dodržování mezinárodního práva, řešení konfliktů prostřednictvím diplomacie, ochranu životního prostředí a boj se změnami klimatu.

V tomto duchu oznámil přípravu scény na setkání vedení Spojených států amerických s Íránem. Kulisy připravil slovy, že Írán nesmí získat jadernou zbraň, ale celá situace by neměla ohrozit regionální stabilitu. Zkritizoval nové brazilské vedení kvůli nedostatku ochoty bojovat se změnami klimatu a zastavit kácení deštných pralesů.

Vyjádřil naději na dohodu Spojených států s Čínou, jejichž celní válka ohrožuje celý svět. V neposlední řadě Macron oznámil dohodu v principu s Washingtonem o zdanění internetových firem. Pokud by se tak skutečně stalo, francouzští vinaři se nemusí bát odvetných opatření. Dohoda na digitální dani by měla vzniknout příští rok.

Výraz hřmotného siláctví

Prezident Donald Trump, hrající v barvách pravicově konzervativního populismu, budí také naději. Na život v jisté minulosti, která je v očích pamětníků zpravidla lepší než současnost a budoucnost. Lidský mozek si totiž pamatuje to lepší.

Čtěte také

Adam Černý: Trumpovo heslo America First a spojenci v Evropě

Vystoupil tedy silácky se slovy, že dohoda s Čínou je možná, protože její prezident Si je skvělý a velký vůdce. Nemůže si tedy prý dovolit přijít o minimálně tři miliony pracovních míst kvůli obchodní válce s USA.

Taková slova jsou výraz hřmotného siláctví, které konzervativně pravicoví voliči od svého favorita očekávají. Dávají jim pocit, že mají prostřednictvím svého zástupce situaci pod kontrolou, protože se neříká druhá stránka věci. Obchodní válka s Čínou poškozuje obě strany, a potažmo celý svět.

Podobně je to také se situací s Íránem. Americký prezident ví, že přímá vojenská konfrontace by byla hrozivá. Řekl tedy, že Írán už není jako před dvěma a půl lety, ale mírně se polepšil od doby, kdy byl hlavním sponzorem terorismu. Posluchači Trumpa tak opět mohou nabýt dojmu, že vše se děje z vůle velkého státníka. V případě Trumpa ale platí to, co v případě prezidenta Macrona.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Líbivá slova určená pro jedno nebo druhé publikum nekorespondují s realitou. Konflikt s Íránem stále hrozí a strategická obchodní cesta přes Hormuzský průliv je ohrožená. Obchodní a celní války jsou realitou a ekonomika se otřásá. Klima planety se dále mění, brazilské lesy mizí a v podstatě se nic neděje. Sliby se dobře poslouchají, jejich neplnění je ale chyba. Otevírají dveře ještě extrémnějším populistům.

Autor je komentátor Českého rozhlasu