Thomas Kulidakis: Rozhádané unijní konkláve a nový šéf Evropské komise

Frans Timmermans
Frans Timmermans

Irský premiér už v rámci prvního kola jednání o novém předsedovi Evropské komise a obsazení ostatních vysokých unijních postů prohlásil, že jednodušší je zvolit papeže.

V zásadě je to vtipný bonmot vyjadřující dnešní rozhádanou Evropskou unii.

Adam Černý: Visegrád kvůli Babišovi na summitu EU v druhé řadě

Předseda Evroposké komise Jean-Claude Juncker

Nedělní unijní summit by měl rozhodnout, kdo se stane nástupcem Jeana-Claudea Junckera v čele předsedy Evropské komise.

Hluboká pravda skrytá ve vtipné poznámce je, že zatímco při volbě papeže je dopředu známý postup, v unii shodu komplikují dvě věci. Neustálá snaha najít jednomyslnou shodu a postoj části politiků, kteří si jen hrají na touhu po snížení demokratického deficitu unie.

Základem demokracie je právo většiny prosadit svou, zatímco menšina se podřídí. K tomu dochází na základě demokratických voleb, které zaručí, že většina netyranizuje menšinu. I momentální převaha se totiž po dalších volbách může rychle vytratit.

Evropská unie by tedy nejlépe udělala, kdyby dosavadní šéf rady členských států rovnou přistoupil k vyhlášení hlasování kvalifikovanou většinou. Jednotliví politici by tak rychle mohli vytvořit koalice, případně blokační menšinu. Jako dobrá a inspirativní praxe pro unii se také jeví přísná pravidla pro zúčastněné, kteří papeže volí.

V4 svůj vliv přeceňuje

Jsou zavření v místnosti, nepříliš pohodlné, bez médií a jednají do doby, než se dosáhne výsledku. Ostatně nebylo by to poprvé, co by se tak stalo i v unii. V roce 2015 Donald Tusk přinutil ke shodě německou kancléřku Merkelovou a řeckého premiéra Tsiprase. Když se po 14 hodinách nechtěli dohodnout, měl jim říct, že místnost do dosažení dohody neopustí.

V případě klíčových postů ve vedení unie, včetně Evropské centrální banky, by bylo možné postupovat stejně. Zároveň je třeba respektovat výsledek eurovoleb. Konají se proto, aby se snížil tolikrát skloňovaný demokratický deficit.

Filip Nerad: Je třeba zabít spitzenkandidáty, potvrdí dle všeho unijní summit

Michel Barnier

V cenami ověnčeném válečném filmovém dramatu Je třeba zabít Sekala se předáci moravské vesnice domluví na likvidaci společného nepřítele, který ohrožuje jejich statky.

Na prvních dvou místech se tentokrát umístili lidovci a socialisté, takže by si právě oni měli mezi sebou rozdělit vedení Evropské komise a Evropského parlamentu. Nezáleží ale moc na tom, jestli se vyberou takzvaní spitzenkandidáti, tedy vedoucí představitelé jednotlivých frakcí nebo někdo jiný s příslušnou stranickou afiliací.

Důležité je, aby se dotyční hlásili k takové frakci v Evropském parlamentu, která dokáže získat většinu pro schválení předsedy Evropské komise. Po členských státech totiž rozhoduje právě sbor europoslanců.

Z tohoto hlediska není zvláštní, že kandidát evropských lidovců Němec Max Weber byl z volby předsedy komise vyloučený. Nemá zkušenosti z žádné výkonné funkce. Naopak, vhodný se zdá socialista Frans Timmermans, který byl doposud místopředseda Evropské komise. Zkušenosti má i z dřívějška. Za lidovce se vhodný zdá unijní vyjednavač pro brexit Michel Barnier.

Luboš Palata: O šéfovi Evropské komise se může EU dohodnout bez ohledu na Babiše

Zleva polský premiér Mateusz Morawiecki, maďarský premiér Viktor Orban, premiér ČR Andrej Babis, premiér SR Peter Pellegrini a prezident Evropské rady Donald Tusk před summitem Evropské unie v Bruselu

Ještě na letišti v Praze dával premiér Andrej Babiš k dobru, že po evropských volbách se váha mocenského rozložení přesune k Evropské radě.

Vše komplikují i další věci. Státy Visegrádské čtyřky chtějí někoho, kdo rozumí jejich takzvaným „špecifikám“, jak říkali slovenští politici v době rozpadu Československa. Problém je, že většina unie neschvaluje maďarský odklon od liberální demokracie, pochybnou polskou reformu soudního systému ani odmítání solidarity v otázce migrace při přijímání běženců.

Ostatní těmto státům vyčítají, že jsou první v řadě při braní dotací, zatímco když se jim to nehodí, k unijnímu spolku se staví zády.

Maďarský premiér svým varováním před „historickou chybou“ volby nesprávného kandidáta zase jednou dokázal, že svůj vliv V4 přeceňuje. Nemá blokační menšinu, závisí na unijních dotacích a je známá jako problematický spolek. S nadsázkou řečeno, Velká Británie má při odchodu z unie platit, části V4 by bohužel možná ještě zaplatili. Nejlépe by V4 udělala, kdyby se pokusila přidat k hlavním politickým proudům, jako to udělalo Slovensko.

Thomas Kulidakis

Další dílek skládanky je otázka poměru žen a mužů. Ženy jsou v politice potřeba, ale k jejich výběru je třeba vždy přistoupit na základě schopností, ne podle nějakých pochybných kvót. Z letošní volby šéfa komise a dalších významných unijních pozic plyne jediné poučení. Unie je ve skutečné krizi, která se bez automatického používání většinového hlasování vždy a všude nevyřeší.

Autor je komentátor Českého rozhlasu