K nebezpečnému směšování významu pojmů uprchlík a migrant dochází u nás i ve světě.
Důkazem se stalo hlasování Organizace spojených národů o dvou nezávazných paktech, které vyjadřují nevynutitelnou vůli mezinárodního společenství koordinovaně přistupovat k projevům uprchlictví a nelegální i legální migrace. V případě otázky uprchlíků se Česká republika jako suverén rozhodla k paktu přihlásit, u migrace naopak.
Česká vláda odmítla Globální pakt OSN o migraci. Na podobě migrační dohody se přitom letos v červenci shodly všechny členské země OSN kromě USA. Shoda ale nevydržela dlouho a od dokumentu postupně daly ruce pryč Maďarsko a Rakousko, které v něm spatřují ohrožení svých bezpečnostních zájmů a suverenity. Kritika se začala ozývat také z Německa, Polska a dalších zemí, včetně České republiky.
Rozdíl mezi migrací, tedy přistěhovalectvím legální či nelegální formou a uprchlictvím dokazují také čísla. Podle uprchlické agentury OSN se v roce 2018 na celém světě pohybovalo více než 65 milionů uprchlíků.
Mezi nimi je přes 25 milionů lidí, kteří místo svého pobytu opustili a odešli do zahraničí v důsledku války, útlaku a jiného násilí. Dalších přibližně 40 milionů představují lidé, kteří museli místo svého dlouhodobého pobytu opustit, ale zůstali ve své zemi. Například v její bezpečnější části.
Jejich postavení upravuje mezinárodní právo, přejaté jednotlivými světovými státy. Na základě důkazů a dalších měřítek se tedy pronásledované osoby mohou ucházet o azyl. Pojem uprchlík je tedy jasně vymezen, včetně práv a povinností, které daná osoba má. Pomoc uprchlíkům je ale nejen právní, nýbrž i morální povinnost. Obzvláště pro křesťany, kteří mají pomoc bližním jako jeden ze základů své víry.
Člověku pragmatickému je možné předložit také argumentaci vrtkavostí osudu. Nikdy nevíme, co přinese budoucnost a kdy se v důsledku nepředvídané události můžeme stát uprchlíky i my. Své by o tom mohli povídat českoslovenští političtí uprchlíci před komunismem.
Za Andreje Babiše by si praotec Čech ani neškrtl. Žádné rozhlížení z Řípu, žádné usazování se v zemi mlékem a strdím oplývající. Hlavně však žádné přesuny.
Přijatý pakt OSN o uprchlících, k němuž se správně přidala i Česká republika, je pouze výrazem vůle reakci na uprchlické události více koordinovat. Nikoho k ničemu nezavazuje. Argumentace Spojených států ohrožením suverenity v podstatě nemá reálný základ. Pakt byl přijat jako přídavek k pravidelné správě o uprchlictví, kterou Valné shromáždění schvaluje už přes šest desetiletí.
Oproti tomu pakt týkající se migrace, neboli přistěhovalectví, je jiná věc. V tomto případě předseda Valného shromáždění OSN zdůraznil, že mluvíme o 250 milionech lidí na celém světě. Část z nich přišla legální cestou, část nelegální.
Co se týká legální cesty, jedná se o migranty, kteří z určitého důvodu opustili svou zemi. Třeba kvůli studiu, práci, lepším příležitostem, platům. Součástí opět nezávazné úmluvy bylo projevit vůli ke sladění úsilí ulehčit přistěhovalcům život v nové domovině. Příkladem legální migrace může být Německo nebo Velká Británie.
Politická polarizace uvnitř demokratických společností se rok od roku, ale i den ode dne, všude na světě vyhrocuje a zhoršuje.
V ostrovní monarchii byl odpor vůči legálním migrantům převážně z východních částí Evropské unie tak velký, že sehrál klíčovou roli v odhlasování brexitu. Pracovníci z jiných zemí unie se tak pomalu balí, jiní moc nepřijíždějí, což má negativní důsledky pro britskou ekonomiku. Za všechny sektory zmiňme ovocnářství, jemuž se náhle nedostává sběračů.
Oproti tomu Německo se tradičně snažilo legální migranty, neboli přistěhovalce lákat, aby mělo pracovní sílu. Nově dokonce schválilo zákon, který má usnadnit příchod i méně kvalifikovaným lidem. V Německu se budou moci ucházet o práci půl roku, pokud umí německy a mají dost prostředků na živobytí.
Jiný případ je pak migrace nelegálních migrantů. I tito lidé přicházejí převážně z ekonomických důvodů, jako ti legální. V podstatě se ale jedná o nezvané hosty a je na jednotlivých státech, jestli si je chtějí nechat nebo nikoliv.
Podle mezinárodního práva mohou být vyhoštěni, ovšem to by si je musely chtít země původu vzít zpátky. Což často nechtějí. Ať už protože se těší na peníze posílané zpět příbuzným nebo se prostě chtějí zbavit přebytečných lidí.
Ve finále přijatý nezávazný pakt OSN o migraci byl nakonec zdrcující většinou přijat, ale Česká republika byla jednou z pěti zemí, které nesouhlasily. Vybrat si menšinový postoj je její suverénní právo, pokud je schopná si jej uhájit.
Řešení nelegální migrace je zcela odlišné od řešení uprchlictví a vyžaduje jiný přístup. V jeho středobodu by měla stát analýza, kde a kolik lidí je v ekonomice potřeba. Na jejím základě pak vytvoření legálních možností migrace ze zdrojových zemí tak, jak je tomu třeba v případě Ukrajiny.
Stejně jako v loňském roce, i letos nominovali komentátoři, kteří spolupracují s pořadem Názory a argumenty, výroky politiků, které považují za ikonické.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
