Lukáš Jelínek: Přestala být migrace lidským právem?
Za Andreje Babiše by si praotec Čech ani neškrtl. Žádné rozhlížení z Řípu, žádné usazování se v zemi mlékem a strdím oplývající. Hlavně však žádné přesuny.
Premiér teď všude opakuje, že „migrace není lidské právo“. Přitom ve Všeobecné deklaraci lidských práv z 10. prosince 1948 mimo jiné stojí, že „každý má právo opustit kteroukoliv zemi, i svoji vlastní, a vrátit se do své země,“ a též „právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a požívat tam azylu.“
Jan Macháček: Jak migrace všude polarizuje společnost
Politická polarizace uvnitř demokratických společností se rok od roku, ale i den ode dne, všude na světě vyhrocuje a zhoršuje.
Předpokládejme, že je Andrej Babiš vzdělaný politik a o právu na migraci ví. Pouze je zpochybňuje, poněvadž se to nyní nosí a poněvadž pak snáze může odmítnout Globální pakt Organizace spojených národů o migraci, k němuž se Česká republika bude muset v příštích dnech oficiálně vyjádřit.
Tento pakt vychází z dva roky staré Newyorské deklarace pro migranty a uprchlíky, která si dala za cíl zlepšit mezinárodní řešení běženectví, mimo jiné otázky přijímání uprchlíků v jednotlivých zemích, školní docházky jejich dětí, legálního zaměstnávání, ochrany před pašeráky či návratu domů.
Rovněž cílem Globálního paktu OSN je řešit problémy spojené s migrací společně na celosvětové úrovni, protože když se jednou dají do pohybu masy lidí, a to mnohem větší než v posledních letech, bude na to každá země sama krátká. Pak se společné standardy budou hodit.
Postoje a módní trendy
Když v září Jan Hamáček, tehdy nejen v roli ministra vnitra, ale i ministra zahraničí, v Poslanecké sněmovně pakt hájil, zdůrazňoval, že nemá právní závaznost a neomezuje suverenitu států v rozhodování, koho pustí na své území. Doslova řekl: „Stále rostoucí přesuny lidí nemůže zvládat každý stát jednotlivě a je jasné, že vyžadují mezinárodní spolupráci.“
Prouza: Visegrádská čtyřka je vnímána jako toxická značka. Kromě kritiky migrace nedokáže přijít s ničím pozitivním
Konec kvót a zřízení center na severu Afriky i v Evropě, kde se budou posuzovat žádosti o azyl. To jsou hlavní závěry nedávného evropského summitu, který premiér Andrej Babiš označil za obrovský úspěch.
Od tohoto Hamáčkova proslovu uplynulo několik týdnů a všechno je jinak. Česká republika s největší pravdpodobností nebude mezi více než 90 procenty zemí OSN, které pakt podepíší. Premiéru Babišovi se nelíbí, jelikož prý stírá rozdíl mezi legální a nelegální migrací, takže země by neměly migrační politiku pod kontrolou.
Ministr zahraničí Tomáš Petříček se – patrně s vědomím, že v rovině práva je debata o legální a nelegální migraci irelevantní – vyjádřil opatrněji a uvedl, že „vnímáme připojení České republiky za současné situace ke kompaktu jako spíše kontraproduktivní.“
„Současnou situací“ jsou patrně míněny nálady ve středoevropských zemích a jejich dopad na stranické preference. Pakt odmítlo konzervativci řízené Maďarsko a Rakousko, pochyby panují v Polsku či Chorvatsku. Z výraznějších světových hráčů se stavějí na zadní Austrálie, Japonsko či Trumpovy Spojené státy americké.
Problémy zdrojových států migrace nemají řešení přímo na místě
Asi jedna třetina obyvatel západoafrické Guiney žije podle OSN v extrémní chudobě. To znamená, že musí vyjít s méně než dvěma dolary na den. Průměrná délka dožití je v zemi necelých 60 let a z tisíce narozených dětí jich nepřežije 58. Guinea navíc nevyváží téměř nic jiného než nezpracované suroviny.
Babišův postoj získal podporu koaliční ČSSD, spolupracujících komunistů i větší části pravicové opozice. Podle místopředsedy ODS Martina Kupky „široké pojetí migrace může ohrožovat suverénní řešení v jednotlivých státech.“
Jinými slovy, jde opět o suverenitu, kterou nám chce co chvíli někdo vzít. Zavřeme se do svých dvorků, postavíme vysoké zdi a budeme se modlit, aby se nám všechny pohromy vyhnuly. Tento středověky přístup dnes kvete hlavně proto, že se lidé i uprostřed starého kontinentu nechávají strašit a pak více než kdy dříve hlasují pro populisty, izolacionalisty a xenofoby.
To si ani dříve soudné strany nenechávají líbit a svoje postoje přizpůsobují módním trendům. Ze stejného důvodu bude u nás obtížné prosadit Istanbulskou úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám. Opět se bojíme, že otřeseno bude naše pojetí rodiny a společenských vztahů.
V minulosti měli tradicionalisté politickou protiváhu v modernistech, izolacionalisté v internacionalistech, euroskeptici v eurooptimistech. Dnes rebelové vyměkli a politika se nivelizuje. Při našem putování proti proudu času možná přijde i chvíle, kdy se včerejší demokraté přestanou hlásit k demokracii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
