Thomas Kulidakis: Přijetí dětských uprchlíků z Řecka by zlepšilo naši pověst

Od zářijového kola boje o přijetí nezletilců uběhlo skoro půl roku, během nějž došlo alespoň ke kvalitativnímu posunu z hlediska terminologie.

Thomas Kulidakis: Kauza sirotků pohledem z Řecka

• Upravit
• Smazat

První výstřely české bitvy o případné převzetí padesáti syrských sirotků z řeckých táborů mě zastihly uprostřed vyřizování formalit potřebných k další návštěvě jednoho z pevninských běženeckých zařízení poblíž Atén.

Obě strany českého sporu už porozuměly, že se nemůže mluvit o sirotcích, ale nezletilých bez doprovodu. Tedy o lidských bytostech, které jsou v Řecku samy. Nemají na místě rodiče ani jiné blízké nebo vzdálené příbuzné.

Podle údajů řecké vlády i mezinárodních organizací je takových osob v Řecku několik tisíc. Část z nich žije v různých táborech nebo je ubytovaná v zařízeních internátního typu či hotelech.

Přicházejí další

Například Mezinárodní organizace pro migraci uvedla, že v průběhu roku 2018 zajistila ubytování více než tisícům nezaopatřených. O podporu dětí se stará také dětský fond OSN UNICEF, řecká vláda i unijní agentury. Cílem je dostat je pokud možno do škol a zaopatřit natolik, aby nekončily na ulici.

Ondřej Neff: Padesát dřevorubců

• Upravit
• Smazat

Kauza sirotků poslankyně Šojdrové nepřestává dunět pod klenbou veřejného prostoru. Pokusím se řečiště debaty odvést jiným směrem.

Takový osud podle řeckých statistik potkal na tisícovku nezletilých. Mimo systém se dostávají často vlastní volbou, když například odejdou z ubytovacího zařízení a rozhodnou se nevrátit.

Statistiky nám také říkají, že jen za letošní leden na řecké ostrovy přibylo přes dva tisíce běženců. Vloni deset až patnáct procent z příchozích běženců byli nezletilí bez doprovodu. Pokud by tento trend trval, znamenalo by to minimálně další dvě stovky nezletilců.

Z těchto údajů je zřejmé, že pokud by byla dobrá vůle, cesta k nalezení vhodných kandidátů na přesídlení by se našla. Je ale potřeba mít na paměti, že jen naprosté minimum jsou děti malé, pro mnohé jistě roztomilé.

V naprosté většině se naopak jedná o děti starší, z nichž je řada v pubertálním věku. Podle mezinárodního práva by je ani u nás nebylo možné dlouhodobě zavřít do přísně střežených zařízení. Cílem by bylo ulevit přetížené řecké vládě, dětem dát vzdělání, možnost zařadit se do společnosti.

Jako iráčtí křesťané?

Česká republika by se postavila po bok většiny ostatních zemí Evropské unie, které pravidelně děti přebírají nejen z Řecka, ale i ostatních států geograficky se nacházejících v oblasti zatížené nelegální migrací. Určitě by to pomohlo také naší pověsti v zahraničí, kde by bylo těžší nad námi ohrnovat nos kvůli údajné nesolidaritě. Nejednoznačné přešlapování české vlády i v otázce nezletilých ale nepomáhá.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Otázka ovšem je, jestli by se děti nedostaly pod podobný drobnohled, jako iráčtí křesťané na severní Moravě. To znamená, jestli by jim ve finále v důsledku tlaku okolí nebylo hůře, než předtím. Takovému vývoji je možné předejít, když si všichni uvědomí, že mluvíme o nezletilých neboli o dětech.

Pořád ale platí, že finální rozhodnutí zdali pomoci dětem, Řecku a obrazu země v zahraničí, je na české vládě. Jen ona je odpovědný partner pro vládu řeckou, pod jejíž kuratelou se nezletilci nacházejí. Slovensko se touto cestou vydalo, což oznámilo už vloni.