Ondřej Neff: Padesát dřevorubců
Kauza sirotků poslankyně Šojdrové nepřestává dunět pod klenbou veřejného prostoru. Pokusím se řečiště debaty odvést jiným směrem.
Když se to mohlo povést Herkulovi, proč bych měl selhat já. Padesát sirotků? To je omletá písnička a klika flašinetu je ohmataná. Což takhle nechat sirotky být a proč nepozvat padesát dřevorubců?
Luboš Palata: Syrské sirotky lze přijmout i proti vůli Babiše. Nestojí nad zákony
Větu o našich vlastních českých sirotcích, o které se musíme postarat a proto se nebudeme starat o padesát sirotků ze Sýrie, kterou koncem minulého týdne vypustil premiér Andrej Babiš, jsem v jen o něco odlišné variantě už četl.
Ta úvaha je prostá a troufnu si ji označit za racionální. Máme kůrovcovou kalamitu a po lesích je spousta napadených stromů. Tím hůř, že máme suché období.
Navíc je po lesích ohromné množství vyvrácených stromů. Prý chybí lidi, prý chybí velké množství lidí, prý to jsou tři tisíce lidí, aby se do lesů vrhli se sekerami a pilami v rukou.
Což tedy pozvat silné paže a vybavit je sekyrami? Kdybych byl europoslanec anebo jiný podobně viditelný potentát, navrhl bych: pojďme a pozveme padesát migrantů, ať nám pomohou s těmi popadanými stromy.
Když něco zavání rozumem
Ptáte se, proč padesát. To bychom se mohli zeptal paní europoslankyně Šojdrové, proč chce zrovna padesát sirotků. Třeba je to nějaké magické číslo, to já nevím, nejsem europoslanec a neznám žádná mystéria. Podle mě na počtu zas tak moc nesejde, jádro je v něčem jiném – pozvat ty lidi na práci.
Libor Dvořák: Babiš nechce přijít o kapitál
„Nechci tu ani jednoho migranta, je v tom symbol,“ řekl český premiér Andrej Babiš na schůzce českých velvyslanců koncem září.
Nemám to jenom z vlastní hlavy. O vánocích jsme byli se ženou v Ománu, bohaté arabské zemi. Tam žádného uprchlíka nepřijmou. Zato tam mají tisíce pracovníků z Bangladéše a Pákistánu a odevšad jinak. Ti tam makají jako diví, stavějí kupříkladu silnice. Ománské silnice jsou dokonalé, to zase našinec kouká jako divý. Stavějí je lidé odjinud, protože Ománec silnice nestaví.
Asi tak, jako se málokterému Čechovi chce jít s pilou do lesa mordovat se s popadanými stromy. Možná by se nějakým Syřanům nebo Somálcům nebo komukoli jinému v lese líbilo. Pracovali by, dostali by peníze a ubytování a lesům by bylo pomoženo a taky lidi by se na ně jinak dívali, když by tak pěkně makali.
Ještě že nejsem europoslanec a můj návrh tedy nikdo nevezme vážně. Pozvat lidi na práci, to přece není výron ušlechtilého srdce. A co by tomu řekly odbory? A vůbec… když něco zavání rozumem, je líp jít od toho dál.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
