Petr Hartman: Generace 21 a iráčtí křesťané

Dění kolem iráckých běženců spíše připomíná dobře režírovanou kampaň podporující negativní postoj k přijímání běženců. Chování některých z nich totiž zapadá do obrazu, který si o uprchlících část veřejnosti vytvořila na základě výroků některých politiků už v době, kdy se začali masivně přesouvat do Evropy.

Většinou byli vykreslováni jako ekonomičtí migranti, kteří neutíkají, aby si zachránili holý život, ale míří za vidinou lepší existence v bohatých západoevropských zemích, nejlépe v Německu.

Snaha některých iráckých křesťanů opustit Česko, které jim nabídlo ochranu a šanci začít nový život, a přesunout se do Německa, do tohoto pohledu na uprchlíky přesně zapadá. Může sloužit jako argument těm politikům, kteří odmítají přijímat migranty, nechtějí kvóty pro jejich přesídlení a varují před jejich obtížnou integrací.

Čtěte také

S nadsázkou řečeno, mohou děkovat nadačnímu fondu Generace 21 za to, že se pustil do projektu, který neměl velkou naději na úspěch.

V době, kdy jsou v pohybu miliony lidí, nelze zajistit, aby nebyla pomoc nabídnuta lidem, kteří ji mohou nějakým způsobem zneužít. Zabránit tomu nemohly ani podmínky, které museli splňovat ti, kteří se chtěli ocitnout na seznamu nadačního fondu Generace 21.

Někteří iráčtí křesťané chtějí opustit Česko, které jim nabídlo ochranu a šanci začít nový život, a chtějí se přesunout do Německa|foto: ČTK, Ondřej Hájek,ČTK

Konkrétně museli dokázat, že jsou pronásledovaní křesťané. Dále museli mít šanci získat azyl v České republice. Mimo jiné to znamená, že museli projít bezpečnostní prověrkou.

Pochopitelně v mimořádných podmínkách, které v Iráku i dalších zemích kvůli válečnému konfliktu panují, nelze vyloučit, že nemohlo dojít k nějakým manipulacím. Proto se objevily spekulace o tom, že na seznamu se nakonec ocitli i lidé, kteří na něm být neměli.

Čtěte také

Konkrétní důkazy se zatím neobjevily, byť v seznamu došlo ke změnám. Ty však mohly být vyvolány také tím, že někteří křesťané se rozhodli zvolit jiný způsob, jak se dostat do bezpečí, případně si vše na poslední chvíli rozmysleli a neopustili zemi, kde nejsou sice úplně v bezpečí, ale ke které mají pevné pouto.

V neposlední řadě je potřeba zdůraznit, že zhruba polovina iráckých křesťanů zůstala v Česku a nechystá se ho opustit. Vzhledem ke zmiňovaným okolnostem nelze hovořit o úplném krachu projektu. Byť je zřejmé, že část veřejnosti a politiků má škodolibou radost z toho, že došlo na jejich varování před přijímáním uprchlíků.

Přitom jeden nepříliš vydařený projekt nevypovídá příliš o migrantech, ale o schopnostech jeho organizátorů, ale také politiků, státních úřadů a institucí, které ho mohli podpořit takovým způsobem, aby měl větší šanci na úspěch.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.